V dnešním podcastu se budeme zabývat kritičností. Náš posluchač Alan nám napsal: „Pastore Johne, děkuji za váš vhled do mnoha témat, která se probírala v tomto podcastu. Moje otázka zní: Co Bible říká o kritičnosti? Co to kritičnost vlastně je? Předpokládám, že mít vysoká očekávání není totéž co kritičnost. Kdy se tedy z vysokých očekávání stává hříšné odsuzování? A jak můžu bojovat se sklonem zaměřovat se především na selhání druhých?“
Sklony ke kritičnosti
Poslední otázka je přesně ta, kterou bychom si měli položit všichni, a tím myslím i sebe. John Piper má sklony ke kritičnosti. Pamatuji si, jak jsem si kdysi dávno dělal test osobnosti – tuším, že to byl MBTI – a myslím, že mi vyšel osobnostní typ INTJ nebo něco takového. S tímto typem osobnosti nechcete žít. Pamatuji si, jak mi oznámili, co mi vyšlo, a pak mi o daném typu osobnosti něco řekli. A víte, jaké motto tento typ mimo jiné charakterizuje? „Vždycky je co zlepšit.“
Je dobré to o sobě vědět, protože z toho plyne, že je s vámi těžké žít. Nikdo nemá rád, když ho někdo neustále sleduje a v podstatě mu říká: „Ať pracuješ jakkoli pilně a dobře, vždy by se to dalo udělat lépe.“ Myslím, že to vytváří napětí v manželství, v nedělní škole nebo v církvi. Podléhal jsem hříšným sklonům, se kterými jsem se narodil. Neexistují pro to žádné výmluvy. Nechci to zlehčovat.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Co je modla?
Proto říkám, že poslední otázka je správná: Co můžeme udělat, jak můžeme přemýšlet nebo jaké kroky můžeme podniknout, abychom nebyli přehnaně kritičtí? A pokud máme k tomu přirozené sklony, jak se můžeme změnit nebo jak se máme ovládat, abychom náležitě zhodnotili situaci, ale neranili lidi kolem sebe?
Jak bojovat s kritičností
V Bibli i ve svém vlastním životě jsem vypozoroval strategie, které mi pomáhají, abych nebyl přehnaně kritický. Kdybyste chtěli vědět, jak se mi to daří, museli byste se zeptat mé manželky, ale určitě se v tom chci zlepšovat.
1. Buďte si vědomi vlastních chyb.
Zaměřme se na slovo sudičský, protože Alan zmínil odsuzování a Ježíš se jím přímo zabývá.
Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám? (Matouš 7,3–4)
Jinými slovy, text popisuje přehnaně kritického člověka, který všude vidí třísky. Ale jak můžete vyjmout třísku z oka druhého, když máte trám ve svém?
Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra. (Matouš 7,5)
Ježíšova odpověď na otázku, jak nebýt přehnaně kritický ohledně třísky v oku bratra, je si jasně uvědomovat trám ve svém vlastním oku. Nemyslím si, že to, čeho si na druhém člověku všimnete, je u vás vždy horší než u něj. To text podle mě neříká. Tak to nefunguje. Znamená to však, že je na mně mnoho věcí, které by mě měly odradit, abych unáhleně soudil druhé kvůli třískám, protože kdyby se mi dostalo spravedlivého soudu, který bych si zasloužil, bylo by po mně.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
To je podle mě význam tohoto textu a opravdu to tak funguje. Chci říct, že to opravdu pomáhá proti unáhlené kritice druhých, nebo ji alespoň zmírňuje, protože víte, že kdyby s vámi Bůh nakládal stejně přísně, jako jednáte vůči druhému člověku, zničilo by vás to.
2. Pamatujte, před čím jste byli zachráněni.
Tento bod je v podstatě rozšířením předchozího. Nikdy nezapomínejte, před čím jste byli zachráněni, co to stálo a kolik špatnosti ve vás stále je. Odvozuji to od Efezským 4,32, kde se píše: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“
Odpouštět, protože vám bylo odpuštěno, nese v sobě následující implikaci: máme být připraveni chovat se k lidem mnohem lépe, než si zaslouží, protože také s námi bylo zacházeno mnohem lépe, než si zasloužíme. I když to, že jsme ve vztahu méně kritičtí, nenazýváme odpuštění, princip je stejný. Chováme se k lidem lépe, než si zaslouží, protože Bůh s námi zachází lépe, než si zasloužíme. A to, že s námi Bůh takto zachází, stálo Krista život.
3. Vzdávejte díky.
Naplňte své srdce a ústa děkováním za všechno. Efezským 5,20: „Vždycky za všecko vzdávejte díky“ (ČEP). Buďte neskonale vděční. Jinými slovy, buďte radikálně vděční. Učte se, jak se ráno probouzet s vděčností, jak během dne projevovat vděčnost a jak jít večer spát s vděčností, protože vděčnost vytlačuje kritičnost.
4. Rosťte v lásce.
Rozjímejte o tom, co je láska a jak je pro křesťana zásadní. Co znamená milovat druhé? Myslím, že většina z nás by se měla zpaměti naučit celou 13. kapitolu 1. Korintským. Tato kapitola má pouze 13 veršů, a přitom je to v Bibli ta nejdůležitější kapitola o lásce. Když se do toho pustíte, můžete se ji naučit za týden, pak si ji celý rok opakovat a uvidíte, co se stane.
Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. (1. Korintským 13,4–7)
Naučte se ji, poté si ji předříkávejte a modlete se ji, dokud se s ní plně neztotožníte, a Bůh vás do velké míry uzdraví z vaší přehnané kritičnosti.
5. Ptejte se, čemu nebo komu vaše kritika prospěje.
Jedná se o velmi pragmatický přístup. Lidé ho zpochybňují, ale vysvětlím, proč by neměli. Položte si otázku: K čemu je dobré, že jsem neustále kritický vůči ostatním? Jak to prospěje mně nebo jim? Možná si myslíte, že taková otázka je po emoční stránce zbytečná: „No a co? Vždyť to mě nezmění. Položit si tuto otázku mě nezmění. Nepomůže mi to.“
Pokud je tato otázka opravdu zbytečná, proč Ježíš, když se nám snažil pomoci překonat úzkost, které je stejně těžké se zbavit jako přehnané kritičnosti, řekl: „Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat k délce svého věku jediný loket?“ (Matouš 6,27). Parafrázoval bych to takto: Úzkost vám nijak nepomůže. Je zbytečná. Nic se nestane. Tak proč jste úzkostliví? Ničeho tím nedosáhnete.
Spousta lidí se ptá: „A jak mi to pomůže?“ Vztáhněte to na přehnanou kritičnost – není k ničemu. Není to jediná strategie, ale přidejte si ji do svého arzenálu. Pokud jde o mnoho hříchů, Ježíš řekl, že je dobré se v souvislosti s nimi zeptat sám sebe: K čemu jsou dobré? Pomáháte tím někomu?
6. Pozorujte svět.
Hodinu po hodině budujte širší pohled na život. Buďte všímavější a vnímejte v něm Boha. Podívejte se na život jako celek. Pozorujte vesmír. Pozorujte přírodu. Podívejte, jak je svět velký, pozorujte všechny jeho oslnivé divy a žasněte nad ním.
Můj oblíbený učitel na vysoké škole, Clyde Kilby, to vyjádřil následovně:
Otevřu oči a uši. Jednou denně budu pozorovat strom, květinu, mrak nebo člověka. Nebudu se vůbec ptát, co jsou zač; budu prostě rád, že existují. S radostí jim dopřeji tajemství toho, co Lewis nazývá jejich „božskou, kouzelnou, děsivou a extatickou“ existencí.
Dnes odpoledne jsem se vracel z modlitebny přes most a na svém mobilu jsem poslouchal dějiny baptistů. Najednou mě napadlo: Vypni to. Můžeš to poslouchat, až si budeš čistit zuby. Procházíš se pod Boží modrou oblohou. Podívej se nahoru. Podívej se na ty mraky, Johne. Jen se na ně podívej. Dovol jim, aby ti posloužily. Celý den jsi uvnitř. Teď máš deset minut, abys obdivoval Boží slávu, a ty budeš poslouchat knihu?
Naše přehnaná kritičnost je z velké části způsobena tím, že se náš svět smrskl na situaci, kdy se nepatrná tříska v oku druhého člověka jeví stokrát větší, než ve skutečnosti je, protože jsme si svůj svět natolik zmenšili, až nám připadá velký. Zaměřujeme se na něho z tak úzké perspektivy, že nevidíme slávu kolem sebe.
7. Vždy vzdávejte chválu.
Naplňte svou mysl, srdce a ústa chválou. Je to velmi podobné děkování, ale není to totéž. Před desítkami let jsem četl jeden citát od C. S. Lewise. Mnoho z vás, kteří nás posloucháte, jste ho pravděpodobně už někdy slyšeli. Dovolte mi ho znovu připomenout, protože je opravdu blahodárný. Když jsem tato slova četl poprvé, bylo to, jako by mě proud vody očistil od mrzutosti. Lewis o chvále uvádí:
Avšak ta nejzjevnější skutečnost týkající se chvály… mi zvláštním způsobem unikla. Chápal jsem ji jako kompliment, souhlas nebo prokázání cti. Nenapadlo mne, že všechno potěšení spontánně vrcholí chválou…
Všude ve světě se ozývá chvála – milenci obdivují své milenky, čtenáři chválí svého oblíbeného básníka, turisté obdivují krajinu, hráči chválí svou oblíbenou hru – svět zvučí chválou počasí, různých druhů vína, jídel, herců, motorů, koní, vysokých škol, zemí, historických osobností, dětí, květin, hor, vzácných známek, ojedinělých druhů brouků, někdy dokonce i politiků nebo učenců. Nevšiml jsem si toho, že ty nejpokornější a zároveň nejvyváženější a nejschopnější mozky chválí nejvíce, zatímco mrzouti, ztracené existence, nespokojenci a rebelové [a já bych mohl dodat: přehnaně kritičtí lidé typu INTJ] chválí nejméně.[1]
Lékem na naši mrzutost a přehnanou kritičnost je překypovat chválou. Upřete tedy svůj zrak na Boha, na zázraky jeho stvoření a vykoupení a buďte plní chvály.
[1] C. S. Lewis, Úvahy nad Žalmy (Návrat: 1999), s. 81.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 25. listopadu 2022 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
