Dnes se budeme zabývat dvěma pastoračními otázkami, které spolu souvisí. Jeden z našich posluchačů nám napsal: „Můj sbor uvažuje o tom, že by známým nevěřícím umožnil přijímat Večeři Páně. Jako důvod se uvádí argument, že to nevěřícímu ukazuje na Pánovo dílo na kříži a jeho budoucí návrat, což sbor považuje za způsob, jak tyto lidi oslovit. Co si o tom myslíte?“ Podobný dotaz má i náš druhý posluchač: „Už nějakou dobu přemýšlím o formálních členech církve, kteří se účastní Večeře Páně. Co se stane, když neznovuzrozený člověk přijímá chléb a víno? Jakého konkrétního hříchu se dopouští? Věřím, že účast takového člověka na Večeři Páně je hříšná. Jaký je váš pohled?“
Nejprve bych se rád vyjádřil k první otázce. Řeknu to bez okolků: Pokud si vaši starší myslí, že zvát nevěřící k Večeři Páně je způsob, jak je nasměrovat k Ježíši, jste pravděpodobně ve špatné církvi. Je to úplně vzdáleno tomu, co učí o Večeři Páně Nový zákon. Myslím, že vaši starší se ve skutečnosti nepodřizují autoritě Písma, ale spoléhají na svou moudrost. Na začátek bych tedy chtěl bez skrupulí říct, že povzbuzovat nevěřící k účasti na Večeři Páně je přinejmenším projev ignorance a nezodpovědnosti, ale v horším případě také neposlušnosti a krutosti.
Varování na život a na smrt
Důvod, proč to označuji za kruté, vyplývá z Pavlových varování před nehodným přijímáním Večeře Páně. Jsou to varování na život a na smrt. V 1. Korintským 11:27–28 uvádí:
Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak můžu ctít své rodiče, když si jich nevážím?
Co zjistí nevěřící, když se před přijímáním zkoumá? Že nevěří. A přesně na to chce Pavel poukázat. Ovládá náš život neposlušnost vyplývající z nevíry? Pokud ano, napravte to a nepřijímejte Večeři Páně s tím, že na tom nezáleží. To je celý smysl sebezkoumání. Proč byste tedy vědomě vystavovali nevěřící tomuto smrtelnému nebezpečí?
Pokračujme veršem 29: „Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně.“ Rozsuzovat tělo znamená pochopit naprostou jedinečnost a slávu Ježíšova fyzického těla jako jediné a drahocenné oběti za hříchy. Toho nejsou nevěřící schopni.
Verš 30: „Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají.“ Proto říkám, že povzbuzovat nevěřící k přijímání Večeře Páně je kruté. Verše 31–32: „Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.“
Jinými slovy, opravdoví věřící, kteří potřebují kázeň kvůli způsobu, jakým přijímají Večeři Páně, mohou být spaseni, i když zemřou v důsledku nehodného přijímání Večeře Páně. Co by se však stalo s nevěřícím člověkem? Nebyl by zachráněn.
Když Ježíš a Pavel říkali, že kdykoli přijímáme Večeři Páně, činíme tak na památku Pána Ježíše (Lukáš 22:19, 1. Korintským 11:24), neměli na mysli pouze připomínku, kterou má na mysli nevěřící člověk – že možná existovala taková osoba, jako je Ježíš, a možná zemřel za naše hříchy. Ježíš s Pavlem chtěli říct, že bychom si měli uvědomovat, jak vzácná je Ježíšova smrt a jeho prolitá krev. Tato připomínka je připomínkou lásky a vděčnosti – ne připomínkou nevíry.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Společná účast na Kristu
Ještě zřetelněji to vyplývá z 1. Korintským 10 – ne z jedenácté kapitoly, ale z desáté – ve verších 16–22. Ne mnoho lidí zkoumá tuto pasáž, aby si ujasnili, o čem je Večeře Páně a co představuje, ale přitom je velmi důležitá. Podle 1. Korintským 10:16–22 Večeře Páně představuje účast na Kristově oběti:
Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.
Jinými slovy, chléb představuje církev, Kristovo tělo, které má účast na Kristově životě. To je něco, co si nevěřící nedokáže představit. Verše 21–22:
Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. Či chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
Jinými slovy, Pavel zde očividně srovnává nevěřící, kteří mají své náboženské zvyky, při nichž jedí a pijí, s věřícími, kteří mají svůj zvyk, při němž jedí a pijí, a popírá, že se člověk může zúčastnit obou dvou. Kdyby starší chtěli Večeři Páně používat jako evangelizační nástroj, který by nevěřící lidi přivedl k Ježíši, ukazují tím, že vůbec nechápou slavnou smlouvu mezi Kristem a jeho lidem, vyjádřenou ve Večeři Páně.
Sláva této smlouvy spočívá v tom, že nám připomíná základ naší víry v Kristovo tělo a krev, které byly za nás obětovány. Dále přináší společenství, nebo jak se píše v 1. Korintským 10, představuje duchovní účast na Kristu, když se jím skrze víru sytíme a naše duše tak přijímá výživu a útěchu. To žádný nevěřící nemůže. A právě o to jde.
Na nevěřících záleží
Dovolte mi pár slov na závěr. Ano, Večeře Páně ukazuje nevěřícím na Krista, ale zároveň jasně ukazuje, že nejsou a nemohou být jejími účastníky. Nemají účast na odpuštění. Nemají účast na spasení. Nemají účast na záchraně před jeho hněvem při druhém příchodu. A právě to jim ukážeme, když jim odepřeme účast na Večeři Páně a oni pozorují, jak se těšíme z Ježíše. Říkáme tím: „Máme o vás zájem. Chceme, abyste viděli, o co přicházíte.“
Můžu dosvědčit, že to funguje. Vzpomínám si například na muže, který měsíc co měsíc, rok co rok sedával každou neděli při slavení Večeře Páně na balkoně v naší modlitebně přímo naproti mně. Byl nevěřící, ale měl věřící ženu. Nikdy nevynechal žádnou nedělní bohoslužbu. Znal jsem ho. Vedli jsme rozhovory o Ježíši. Byl zarputilý nevěřící. Během slavení Večeře Páně jsem říkával: „Pokud ještě nevěříte v Krista, nepřijímejte chléb a víno, ale přemýšlejte o kráse evangelia.“ Když jsem to říkal, díval jsem se mu přímo do tváře. Byli jsme od sebe asi 12 metrů.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak se modlit v Duchu?
Jednou v neděli po Večeři Páně se zastavil u dveří, vzal mě za ruku a řekl: „Pastore, musíme si promluvit.“ Ve středu v půl jedenácté večer ho Bůh zachránil a o několik týdnů později jsem ho pokřtil. Tak to funguje. Nevyhazujte nevěřící z bohoslužeb. Ukažte jim krásu evangelia, ale řekněte jim, že by se zatím neměli účastnit Večeře Páně. Přejeme si, aby Bůh všem takovým otevřel oči, protože chceme, aby se z toho těšili spolu s námi.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 19. srpna 2022 Foto: CC Search – John Piper