Potřebujeme církevní tradice? A co to vůbec jsou církevní tradice? To jsou otázky, které nám posílá posluchač ze Singapuru. Píše: „Dobrý den, pastore Johne. Co přesně Pavel myslí ‚tradicemi‘ v 2. Tesalonickým 2,15? Má na mysli apoštolské tradice, historické církevní tradice, nebo nějaký jiný typ tradice?“
Dobrá otázka, řekl bych. Jsem za ní rád i z toho důvodu, že nám dává příležitost se zabývat tím, čím jsme se dosud nezabývali, alespoň ne cíleně, totiž co je to tradice. Jak bychom měli o tradicích jako křesťané přemýšlet? Je určitě dobré začít u 2. Tesalonickým 2,15, u Pavla a apoštolů, ale neměli bychom opomíjet ani Ježíše. K tomu se dostaneme.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Držte tradice
Nejprve začnu rozborem samotného slova, abychom si stanovili jasnou definici. Slovo tradice se skládá ze dvou slov: tra, což znamená „napříč“ nebo „podél“, a dice, což vychází z latinského označení pro sloveso „dát“. Tato slova dohromady by tedy znamenala „dát dál“ nebo „předat“ z jedné generace na druhou.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Co když nemam duchovní dar?
To je důležité nejen v rámci češtiny. Ve 2. Tesalonickým 2,15 – v textu, na který se posluchač ptá – Pavel používá řecké slovo pro tradici, které má také dvě části: paradosis. Para, stejně jako latinské tra, znamená „napříč“ nebo „podél“ a dosis znamená „dar“. Řecké slovo má tedy stejný význam jako české. Co vlastně znamená tradice neboli paradosis? A proč Pavel toto slovo používá?
Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem. (2 Tes 2:15)
Řekl bych, že 2. Tesalonickým 2,15 je skvělý verš, kde začít se zkoumáním novozákonního chápání tradic. Proč zde Pavel použil toto slovo? Říká: „Stůjte pevně a držte tradice [viz pozn. v ČSP], kterým jste byli vyučeni.“ Proč neřekl „Stůjte pevně a držte učení“, „pravdu“ nebo „přikázání, kterým jste byli vyučeni“? Proč používá slovo tradice?
Služebníci zjevené pravdy
Pavel chce zřejmě poukázat na to, že jeho učení je v souladu s učením, které bylo před ním – totiž s učením Ježíše a ostatních apoštolů. Slovo tradice zde používá proto, abychom si uvědomili, že nechce být vnímán jako svérázný a lstivý apoštol, vůdce sekty, který se vydal na vlastní pěst zakládat nové náboženství. Spíše chce být vnímán jako věrná součást větší skupiny učitelů s kořeny pevně zakotvenými v nejvyšší autoritě Ježíše a jeho slova.
SOUVISEJÍCÍ – John Piper / Jak láska přikrývá množství hříchů?
Z tohoto textu vyplývá, že tradice má velkou hodnotu, protože nás chrání před novotami, které pocházejí od svéhlavých jednotlivců, a nutně se neslučují s tím, co Juda nazývá vírou, „která byla jednou provždy svěřena svatým“ (Judův 3).
Jinými slovy, tradice vyjadřuje především to, že existuje něco jako pravda. Existuje něco, čemu by naše výroky měly odpovídat nebo s čím by se měly shodovat. Tradice od nás vyžaduje pokoru a vyznání, že nejsme původci pravdy.
Moudrost a správný pohled na realitu nezačínají u nás. Jsme služebníky reality mimo nás. Jejím původcem je Bůh. Ta se vtělila do osoby Ježíše. Je inspirována ústy apoštolů. Pokud se objeví někdo, dokonce i apoštol, kdo hlásá jinou pravdu než tu, která je v souladu s Kristem, jeho slovem a jeho apoštoly, „budiž proklet“, jak říká Pavel v Galatským 1,8.
Myslím, že to je hlavní důvod, proč Pavel ve 2. Tesalonickým 2,15 používá slovo tradice – totiž že existuje něco jako pravda a ta nepochází ode mě. Já jsem její služebník, ne její původce. Věřit v tradici v tomto smyslu je tedy znakem pokory a věrnosti tomu, co je pravdivé.
Přijatá a předaná tradice
Nyní bych rád zmínil jeden příklad toho, co Pavel označuje jako tradici. Jedná se o hlásání evangelia. V 1. Korintským 15,1–3 uvádí:
Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval… Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem.
Těmito dvěma slovy mluvil Pavel o tradici: „Něco jsem přijal a předal jsem vám to.“ Jinými slovy, pokud jde o evangelium, žádný apoštol není povolán k tomu, aby byl kreativní. Je povolán k tomu, aby byl věrný. Evangelium není skutečnost, kterou vymýšlí. Je to skutečnost, která ho přesahuje. Jeho úkolem je zachovávat ji, hlásat ji, předávat ji dalším generacím. V tom spočívá velká hodnota a velká nutnost tradice.
Jednota evangelia
Některým posluchačům se možná vybaví text z Galatským 1,11–12, který se s tímto zdánlivě neslučuje. Tam se píše: „Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.“ To zní jako opak patnácté kapitoly 1. Korintským, ale není to s ní v rozporu.
V první a druhé kapitole listu Galatským se řešila pravost Pavlova apoštolství. Byl skutečně pověřen vzkříšeným Kristem? Byl přímým příjemcem Božího zjevení, nebo si na apoštola jenom hrál a byl stejně jako ostatní křesťanští učitelé zcela závislý na lidské tradici? Já jsem závislý na tradici – konkrétně na Novém zákoně, který je Bohem inspirovanou tradicí. Pavel odpovídá: „Nejsem závislý na Petrovi, Jakubovi ani Janovi, ale jsem s nimi zajedno, pokud jde o evangelium.“
Obě skutečnosti jsou klíčové – Pavlova nezávislost a Pavlova jednota s apoštoly. „Navštívil jsem Petra,“ říká, „ne proto, že bych neměl osobní zjevení od Ježíše, ale abych Petrovi i všem ostatním dokázal, že jsme na stejné lodi. Hlásáme stejné evangelium. Existuje jedna apoštolská pravda a v té jsme zajedno“ (viz Galatským 1,11–2,10).
Nebezpečí tradice
Rád bych zmínil ještě jednu podstatnou věc ohledně tradice. Stejně jako existuje dobrá tradice, která odráží realitu a zachovává pravdu, existuje také špatná tradice, která realitu překrucuje a prosazuje pouhý lidský názor, jako by byl autoritou – názor, který často ruší opravdovou tradici – Boží slovo.
Vyplývá to také z Ježíšových slov farizeům v Matouši 15,3: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?“ Poté jim dává příklad toho, co má na mysli. Nakonec říká: „Takových podobných věcí činíte mnoho“ (Marek 7,13).
Sám Pavel byl před svým obrácením zcela oddán právě těmto tradicím, které ruší Boží slovo. V Galatským 1,14 uvádí: „Předčil jsem v židovství mnohé vrstevníky svého rodu, neboť jsem byl mimořádný horlivec pro otcovské tradice.“ V této horlivosti pro tradice věznil a zabíjel křesťany. Je tedy zřejmé, že tradice sama o sobě může být velmi nebezpečná.
Uvedu ještě jeden příklad falešné tradice. Pavel v Koloským 2,8 píše: „Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii — prázdný svod podle lidské tradice… a ne podle Krista.“ Veškerou tradici je tedy třeba posuzovat podle toho, zda je v souladu s Kristem.
Podtrženo sečteno, lidskou tradici musíme posuzovat podle tradice, kterou nazýváme Novým zákonem, jež má své kořeny v Ježíši a jeho slově a v apoštolech a jejich učení. Odpověď na otázku tedy zní, že ve 2. Tesalonickým 2,15 se Pavel odkazuje na pravdu, kterou učili Ježíš a apoštolové a kterou sám potvrzoval svým vlastním listem, který byl inspirovaný Bohem.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Desiring God.
Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 10. března 2023 Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.