Hostitel letošní zimní olympiády není jen průmyslovou mocností; kromě vývozu automobilů a elektroniky je i jedním z největších „exportérů“ křesťanství.
„V roce 1974 bylo korejskými církvemi oficiálně vysláno 24 misionářů,“ říká Jae Kyeong Lee, vůdce Korejské baptistické konvence. „Jejich počet exponenciálně rostl a po 40 letech […] ve 170 zemích působilo 27 436 korejských misionářů z různých denominací.“
Za posledních 150 let zde křesťanské církve velmi prosperují. V roce 1885 se k nim hlásilo pouhé jedno procento. Díky činnosti zahraničních misionářů se nyní ke křesťanství hlásí asi čtvrtina obyvatel (20 % jsou protestanté, 8 % katolíci), zatímco ke tradičnímu buddhismu jen 15 %.
Reklama
Za počátek masového šíření se považuje tzv. Pchjongjangské oživení v roce 1907, kdy se v jednom kostele na okraji současného hlavního města KLDR začala scházet ke studiu Bible skupina místních křesťanů vedená zahraničními misionáři. Výsledkem bylo probuzenecké hnutí, díky němuž se Pchjongjang začal nazývat „Jeruzalém Východu“. Zatímco Severní Korea nyní křesťanství tvrdě potírá, v Soulu je např. více megasborů, než v jakémkoliv jiném městě na světě. Podle oficiálních statistik bylo v roce 2012 v Jižní Koreji více kostelů a modliteben než obchodů se smíšeným zbožím (77 tisíc).
J. K. Lee říká, že ke korejské tradici patří např. i ranní návštěva kostela při cestě do zaměstnání a dodává: „Těmito modlitbami za úsvitu si Bůh povolal mnoho Korejců k misijní činnosti.“ V roce 2006 byli korejští misionáři v počtu hned za americkými. Podle dat z roku 2010 jsou na šestém místě (za USA, Brazílií, Francií, Španělskem a Itálií).1 Korejské církve povzbuzují zvláště mladé křesťany i ke krátkodobým misijním cestám.
Na druhé straně je fakt, že v mladé generaci počet těch, kteří se k nějakému náboženství hlásí, klesá. Podle Gallupova výzkumu z roku 2015 to bylo 31 % Korejců ve věku 20 – 29 let, což bylo o patnáct procent méně než o deset let dříve.2
Autor: Miloš Mrázek Zdroj: Náboženský infoservis Foto: wikipedia