V baptistické církvi jsou některé fráze věčné. Každou neděli uslyšíte zbožného diakona, jak se modlí za „Boží ochranný val“ pro někoho, kdo to potřebuje. Nebo evangelizační kázání, při kterém je vybízeno shromáždění, aby se „sklonila každá hlava a zavřelo se každé oko.“ V některých sborech můžete slyšet další časem otřepaný baptistický výraz: „Neexistuje žádné jiné vyznání víry než Bible.“ Na rozdíl od ostatních časem prověřených idiomů je tento výraz mýtem. Ve skutečnosti je „Žádné vyznání víry kromě Bible“ vyznáním víry.
Mýtus baptistického postoje proti všem různým vyznáním víry nedávno vzkřísil Rick Warren, který prosí své spolubratry z Jižních baptistů, aby se „vrátili k původní baptistické vizi jednoty prostřednictvím misie, nikoliv vyznání“. Podle Warrena „by to SBC uzdravilo“.
Warrenova vize je bohužel revizionistická. Po většinu baptistických dějin nebyla konfesionalita baptistů stavěna proti naší misijní činnosti, tedy evangelizaci, zakládání sborů a vysílání misionářů. Mezi baptisty tradičně nešlo o to, zda církev potvrzuje nějaké vyznání víry, ale o to, jaké vyznání víry to je.
Lidé svědomí a vyznání
Již půl tisíciletí mají baptisté své vyznání víry. Od Londýnského vyznání víry ze 17. století přes Filadelfské vyznání víry z 18. století a Newhampshireské vyznání víry z 19. století až po Baptistickou víru a poselství z 20. (a 21.) století byli baptisté vždy vyznávajícím lidem.
SOUVISEJÍCÍ – Delegáti SBC schválili pozměňovací návrh zakazující působení žen v pozici pastorek
V roce 1644 se angličtí baptisté snažili ukázat, že nejsou nepřátelští vůči národní církvi, ale tvrdili: „Nemůžeme dělat nic, co by bylo v rozporu s naším chápáním a svědomím“. Po vydání Tolerančního zákona (1689) chtěli angličtí baptisté prokázat kontinuitu s ostatními reformovanými bratry v Anglii a jako základní rámec pro své Druhé londýnské vyznání (1689) použili Westminsterské vyznání víry (WCF) s několika úpravami.
Od svých anglikánských a presbyteriánských bratří se angličtí baptisté odlišovali dvojím důrazem na svobodu svědomí a na povinnost hlásat evangelium všem národům. Těsně před 21. kapitolou „O křesťanské svobodě a svobodě svědomí“ obsahuje vyznání z roku 1689 zcela novou kapitolu, která se ve WCF nenachází, nazvanou „O evangeliu“. Článek 3 formuluje: „Ve všech dobách bylo kázání evangelia udělováno lidem a národům, podle rady Boží vůle.“ Z tohoto dodatku je zřejmé, že tyto dvě myšlenky – svoboda svědomí a povinnost evangelizace – se v baptistickém konfesijním životě spojily.
Filadelfské vyznání (1742), první všeobecně užívané baptistické vyznání v koloniální Americe, bylo z velké části založeno na Druhém londýnském vyznání. Ale v Nové Anglii, kde bylo pronásledování baptistů nejhorší, se zvýšil důraz na svědomí. V důsledku toho nebyla baptistická vyznání v zemi puritánů obecně přijata v takové míře jako v dalších koloniích, například ve Virginii a v Severní Karolíně.
Po prvním velkém probuzení vzniklo z kongregacionalismu tzv. oddělené baptistické hnutí. Toto hnutí rychle postavilo do protikladu konfesionalismus a skomírající spiritualitu státem sponzorované církve. V této době se rozšířila misijní činnost baptistických separatistů. Jeden separatistický baptista z Connecticutu, Shubal Stearns, založil jeden z nejplodnějších sborů v dějinách baptistů, Sandy Creek Baptist Church v Severní Karolíně. Výsledkem bylo, že Sandy Creek (a proud sborů, které jej následovaly) nebyl tak přísně konfesijní jako jiné baptistické tradice.
SOUVISEJÍCÍ – Warrenův apel nezabral, Saddleback byl podle očekávání vyloučen z denominace
Dodává misijní růst tohoto proudu určitou historickou váhu Warrenovu tvrzení, že baptistům by bylo lépe bez společné konfese? Ne, i sdružení Sandy Creek přijalo v roce 1816 Zásady víry a v zájmu jednoty v misii nakonec v roce 1845 přijalo Newhampshireské vyznání víry z roku 1833.
Konfesijní počátky Jižních baptistů
Jižní baptisté (SBC) vyrostli z těchto hlubokých baptistických kořenů vyznání a svobody svědomí. Oliver Hart, třetí pastor „mateřského“ sboru Jižních baptistů Prvního baptistického sboru v Charlestonu, byl hlavním architektem Charlestonského sdružení, prvního takového sdružení baptistických sborů na jihu země. Hart byl produktem evangelizace, protože jako chlapec seděl pod kazatelnou arci-evangelisty George Whitefielda.
Ačkoli byl řádným baptistou (z Filadelfského sdružení a s kořeny v Anglii), ordinoval separatistické baptisty (s kořeny v Nové Anglii). Hart také vytvořil Charlestonské vyznání (1767), dokument vycházející z Filadelfského vyznání.
Hartovým nástupcem u Prvního baptistického sboru v Charlestonu byl Richard Furman, jeden z nejkonfesijnějších baptistů v předbaptistickém období a zakladatel baptistického sboru v Jižní Karolíně. Furman používal baptistický katechismus Benjamina Keacha, aby děti ve svém sboru vyzkoušel z učení, které církev vyznávala, ale také se domníval, „že je v souladu s křesťanskou moudrostí lépe přijmout nezkažené Zjevení, než ho násilnými konstrukcemi tlačit do služeb nějakého systému“. Ačkoli byl Furman k teologickým „systémům“ podezřívavý, je zřejmé, že byl konfesně a misijně zaměřený. A tyto dva důrazy ovlivnily Trienální konvent (původní americký baptistický misijní konvent, kde Furman působil jako první prezident) i pozdější SBC.
V roce 1845 se William B. Johnson, který se stal inauguračním prezidentem SBC, chlubil „baptistickou averzi ke všem vyznáním kromě Bible“, což naznačuje, že byl proti vyznáním víry. Ačkoli odmítal autoritu vyznání víry, podporoval instituce a muže, kteří vyznání v baptistickém životě prosazovali.
Když byl Johnson přivítán jako čtvrtý prezident tříletého konventu, vzdal hold svému předchůdci a hrdinovi z dětství, „svatému Furmanovi“, a jeho výzva k vytvoření nové denominaci zněla poněkud konfesijně. Ačkoli nově vzniklá SBC „nevytvořila žádný nový základ víry“, Johnson přesto apeloval na určitou formu společného „biblického základu“, k němuž by se měli zavázat všichni baptisté v denominaci. Možná nevědomky Johnson věřil v doktrinální hranice.
Vyznávající lidé
Rick Warren ve své výzvě, aby baptisté byli misijní, a nikoli konfesijní, argumentoval: „Po 80 let SBC rostla bez JAKÉHOKOLI vyznání víry.“ V této souvislosti se domnívá, že SBC je v podstatě „misijní“. Založení konventu bez „nového vyznání víry“ a antikonfesijní smýšlení jeho prvního prezidenta W. B. Johnsona poskytují určitý argument pro tento pohled, ale Warrenovo tvrzení je zavádějící. Zkresluje způsob, jakým konfese a svoboda svědomí fungovaly v životě baptistů v Americe.
Baptistické sbory, které věří v autoritu sborů a „demokratické náboženství“, odmítají nutit jiné baptistické sbory, aby přijaly určitý soubor doktrín. Když však spolupracují v zájmu misie, jsou již dlouho lidmi vyznávajícími vyznání víry.
SOUVISEJÍCÍ – Warren přednesl před delegáty vášnivé poselství obhajující službu pastorek. Mohler poukázal na baptistické vyznání víry
Na severu až po Novou Anglii a na jihu až po Floridu přijaly jižní baptistické sbory v polovině a na konci 19. století Newhampshireské vyznání víry, protože vyhovovala jak přísným kalvinistům, tak nekalvinistům. Když byl v roce 1908 založen Jihozápadní seminář, přijal také Newhampshireské vyznání jako své články víry. Další sbory se více přizpůsobily Druhému londýnskému vyznání. Například když Floridské sdružení požádalo v roce 1846 o přijetí do Georgijské baptistické konvence po vzniku původní SBC, vedla se „vleklá debata“ o tom, zda baptistické sbory na Floridě používají Newhampshireské vyznání víry.
Baptista z Tennessee R. B. C. Howell, druhý prezident SBC, podporoval používání konfesí. První prezident Jižního baptistického semináře James P. Boyce se stal jedním z nejvíce konfesijních baptistů v dějinách jižních baptistů. Ve svém Výběru systematické teologie Boyce dokonce označil Westminsterské vyznání za „naše vyznání“. Postupem času se jižní baptisté nestali méně, ale více konfesijními. Nicméně Boyce neustále zdůrazňoval Písmo jako vyšší autoritu. Jeho protějšek na Jižním semináři, Basil Manly, byl známý tím, že dělal totéž.
Důraz baptistů na prioritu Bible spolu s důsledným používáním vyznání víry podporuje tvrzení historika Grega Willse, že baptisté dnes byli uvedeni v omyl tím, že se věnovali pouze tomu, co baptisté říkali – a to jen částečně -, a nikoli tomu, co dělali. Baptisté ve svých voláních po svobodě svědomí a kongregacionalismu nadávali ostatním denominacím, že jsou věroučné, a vyzývali k tomu, aby „nebylo žádné vyznání víry, jen Boží slovo“, ale s vyznáními víry se setkávali pokaždé, když vstoupili do svých modliteben a na shromáždění denominace.
Vyznání víry byla pro doktrinální a misijní jednotu životně důležitá, protože poskytovala shodu a normy nezbytné k tomu, aby baptisté mohli společně kráčet v naplňování Velkého poslání.
V úvodu původního dokumentu Baptistická víra a poselství (BFM 1925) se uvádí, že „každá skupina baptistů, ať už velká nebo malá, má přirozené právo vypracovat pro sebe a zveřejnit světu vyznání své víry, kdykoli to považuje za vhodné“.
Ačkoli SBC přijala svou konfesi až v roce 1925, v žádném případě to neznamená, že by jižní baptisté byli bez konfesí nebo byli antikonfesijní. Ve skutečnosti SBC použila Newhampshireské vyznání víry jako základ pro BFM, protože ji již přijalo mnoho baptistických sborů. Při tvorbě původního BFM vypracoval Americký baptistický teologický seminář – založený v roce 1924 jako mezirasový společný projekt SBC a černošské Národní baptistické konvence (NBC) – vyznání, jehož vzorem byly z velké části Články náboženské víry Baptistického biblického institutu v New Orleansu.
Dvojí důraz SBC na vyznání a svobodu svědomí spojuje konvent s jeho anglickými baptistickými kořeny. Navzdory tomu, co si někteří myslí (nebo píší na Twitteru), jižní baptisté nikdy nebyli proti vyznáním víry. Svou jednotu nacházíme jak v učení, tak v misii. Mohou být jižní baptisté zároveň misijní i konfesijní? Ano, vždy jsme jimi byli.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Obbie Tyler Todd Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 23. června 2023 Foto: Baptist Press – SBC