V počtu 9 lidí jsme usedli k televizi. Film trvá něco přes hodinu a ačkoli jeho kvalita je hodně špatná, byl tak napínavý, že jsme ani nedutali. Ticho bylo i hodinu po filmu. Až pak kdosi řekl: Jste připraveni odejít kdykoliv z této země? Odpověď nedostal. Místo toho se někdo jiný začal modlit: „Pane Ježíši, jestli nejsem připravený, ukaž mi to, prosím“ a začal vyznávat své hříchy. Modlili jsme se dlouho a nikdo z nás nechtěl jít spát. Další den jsme se potkali znovu, pak zase a vlastně to tak trvalo několik týdnů. Byli jsme spolu, večeřeli jsme spolu, modlili jsme se, zpívali, četli si z Písma a bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Protože nic na této zemi nejde věčně, skončilo i toto období. Přece jen jsme museli plnit jiné povinnosti.

Scházeli jsme se však dvakrát týdně a rádi. Nemluvili jsme o ničem jiném než o službě Bohu, o evangelizaci, rozvíjeli jsme plány, jak říct dalším lidem o spasení v Kristu a nic nám nepřekáželo. Jezdili jsme do okolních městeček starou Karosou, vybaveni aparaturou, kterou jsme vždy někde postavili a sdíleli s lidmi naše svědectví o tom, jak jsme se stali křesťany. Byli jsme trochu blázniví, ale nadšení nám tedy nechybělo. Myslím, že celé to období od roku 89 – 94 bylo nadšenecké. Vědomí, že Pán Ježíš může přijít kdykoliv, nás vedlo k větší aktivitě a vydanosti, než předtím. Zároveň s tím jsme se povzbuzovali slovy, že Pán může přijít dnes, tak udělejme, co je třeba.O tom, že budeme jednou vytrženi, jsem nikdy nepochybovala. Od té doby jsem však neslyšela už jediné ucelené kázání o poslední době.

Až nedávno. Dostala se mi do rukou kniha Sergeje Miháĺa Vytržení. Pustila jsem se do čtení. Nejsem odborník na recenze, ani teolog, tak se nebudu pouštět do rozboru knihy samotné. To nechám na jiných. Kniha mě povzbudila, napomenula, ale také lehce znejistila. Povzbudila mě v tom, že konečně zase někdo přišel s touhou říct světu – Lidé bděte, Pán Ježíš přichází. Ani jednou jsem nezapochybovala, že by snad cílem autora bylo křesťany rozhodit a dokonce naštvat. Přesto se tak děje. Je údajně jedna dívka, která kvůli knize zrušila svoji svatbu. Je údajně jiný muž, který své ženě říká, že musí být dokonalá, jinak tu zůstane. Další člověk chodí po domácnostech a říká lidem, že ten DEN má nastat 23. září. K jinému pastorovi chodí mladí lidé a jsou rozhozeni tak, že jim musí sloužit. Dalšího teologa kniha tak naštvala, že ji doporučuje spálit, rozdrtit na prach a vypít jejím zastáncům. Silné vyjádření jedné recenze, která běží do emailových schránek mnoha lidem. Kdo se bude pozastavovat nad způsobem a nenávistnou formou sdělení teologa? Hlavně, že jsme přišli na to, že je kniha špatná. A ten nespočet ironických poznámek na adresu autora na sociálních sítích…

Ve vypočítávání dat, jakkoliv mu vůbec nerozumím – tam spočívalo při čtení knihy mé znejistění a přiznám se, ačkoliv si rovněž myslím, že žijeme v poslední době, nevím, co s tím. V knize není žádný konkrétní den pro příchod Pána Ježíše, přesto náznaky pro určité období v ní jsou. Období do roku 2024. To znamená sedm let. Kniha je napsaná, lidé ji kupují, jsou fascinovaní a dělají nejrůznější rozhodnutí. Pokud dají své životy do pořádku, protože vědí, že žijí jako nepřátelé kříže, pak kniha splnila svůj účel. Pokud začínají dělat bláznivá rozhodnutí, potřebují pomoc. Možná potřebují slyšet toto: Ano, jednou ten DEN přijde, o tom není pochyb. Ať už věřím tomu, zda budeme vytrženi před a nebo po, jednou to přijde. Bojíš se toho? Pak pojďme probrat, proč se bojíš. Těšíš se tak moc, že se ti už ani nevyplatí vstát z postele? Pak je taky něco špatně. To neznamená, že nemáš pracovat tak jako včera. To neznamená, že máš skončit školu a čekat na poli nebo na střeše svého domu. To neznamená, že bys měla rušit svoji svatbu. Neznamená to ani to, že máš plísnit svoji ženu za to, že není dokonalá. Zapomněl jsi snad na své očištění? Podívej se nejdřív do svého oka. Vidíš ten trám? Až ho vyjmeš, můžeš své ženě něco říct. Ne však tímto způsobem.

Já se knihy nebojím. Ráda se potkám s jejím autorem, ráda mu sdělím, co konkrétně mi nesedí, ráda s ním budu diskutovat. Řeknu mu také, že se možná pustil do nebezpečna a věřím, že diskuze s ním nad rozborem knihy může být zajímavá. Jsem ráda, že ji napsal. Nebojím se právě proto, že jsem s Bohem smířená. A tak pracuju, dělám, co umím, denně zpytuju své svědomí a čekám. On totiž může přijít DNES.