Poslední červnový pátek jsme s mužem vyrazili do Prahy na Awakening Europe 2017. Kdesi u Hradce jsme trochu bloudili a to nám zabránilo přijet včas na večerní program. Mrzelo mě to, protože na písničky muzikanta se zastřeným hlasem, jménem Jake Hamilton, jsem se nesmírně těšila. Doma si často pouštím jeho desku Beautiful Rider. Stihli jsme poslední dvě písně
Reformace! Probuzení! Evropa bude spasená! Tato hesla se v různých podobách nesla z pódia, a nejen z něj, po celé dny konání Awakening. Lidé z mnoha zemí většinou do 30 let nadšeně skandovali, tleskali, křičeli, zpívali a dělali by to celé hodiny, kdyby nemuseli končit. Na pódiu se střídaly po celé dny ty nejznámější osoby, Jeremy Riddle, Amanda Cook, Daniel Kolenda, bratr Yun, Reinhard Bonnke atd…Jejich zvěst byla jednoduchá. Evangelium.
V neděli dostal prostor i český hudební tým z Hradce Králové. Ivan Růžička, Dana Pechánková, Richard Beníšek atd. Záviděla jsem jim:-). Hned bych na takovém pódiu s kvalitním zvukem zpívala.
Nebyla jsem v roli organizátora ani dobrovolníka. Byla jsem pouze přítomná a rozhodla se, že si to celé užiju. A užila jsem si to náramně. Ne všechno bylo ideální. Například na projektoru vypadávaly texty a nebo nebyly vůbec. Program se měnil každou chvíli. Ráno v deset jsme čekali, že vystoupí Bonnke a místo něj mluvil Kolenda. Snad by se znovu neopakovala stejná věc, kdy jiná organizace tvrdila, že jeden řečník přijede, nalákala lidi a přitom už dávno věděla, že nepřijede. Díky Bohu, organizátoři Awakening byli a věřím, že jsou, čestní.
Awakening nebyla konference s klasickým vyučováním. Nebyla to tip ťop konference s pány v oblecích. Tito bratři často klečeli na kolenou, v jejich očích byly slzy. Uvědomila jsem si, jak ráda vidím muže se modlit v pokoře. Chvály byly spontánní, dokonce spontánnější, než jsme v Čechách vůbec zažili a někomu by třeba mohlo lézt na nervy, když se donekonečna zpívá jeden verš. Já jsem si to pro sebe vyřešila dávno. Když ty bytosti, co jsou v nebi u Božího trůnu můžou pořád a pořád zpívat Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh Všemohoucí, který byl, který je a který přichází, proč bychom pár minut nevydrželi? Koneckonců, můžeme to brát jako trénink do budoucna. ? Když se to i mně zdá dlouho, modlím se, nebo zpívám svoji píseň Pánu.
Moc se mi líbilo, že se odpoledne lidé ve skupinkách vydali do pražských ulic, svědčili o Boží lásce, mluvili s lidmi, modlili se za jejich potřeby. Tito noví, oslovení lidé přišli pak na program a někteří i uvěřili.
Čísla nemám, možná se konkrétně dočtete v Životě víry, na Křesťan dnes nebo jinde.
Davové šílenství? Manipulace? Ztráta kontroly? Nevnímala jsem to tak, jak v některých diskuzích čtu. Že lidé skandují jméno Ježíš? V hale, kde fanoušci často volají Sparta, Sparta, je to určitě povoleno:-) Manipulaci poznám a na tu jsem alergická. Na Awakening jsem ji nevnímala. A lidé po programech byli pořád normální. Dobré je zmínit to, že akce byla mezinárodní. Nás, českých křesťanů bylo opravdu málo. Snad jsme se neuzavřeli před vším, co přichází zvenčí. Snad jsme zralí natolik, že dokážeme i ty nedokonalosti přejít. Snad máme ještě touhu po tom, aby naše země prožila obnovu. Snad ještě stále v nás hoří oheň. Snad je v nás ještě první láska. Nebo není? Pak je čas se k ní vrátit. Jsem za Awakening Europe 2017 vděčná.
Zdroj: Blog Jiřiny Giny Čunkové
Foto: Lukáš Pokorný
[adrotate banner=“20″]