Jeho otázka se týkala jistoty spasení, kterou postrádal. Bylo jasné, že se nejedná o filozofickou nebo čistě teoretickou záležitost. Kvůli přetrvávajícímu hříchu ho sužoval nepokoj.
Stačila jediná otázka, aby bylo jasné, odkud se tato nejistota vzala: cítil vinu kvůli opakované konzumaci pornografie na internetu. Bylo správné, že cítil vinu, což jsem mu také vzápětí řekl. Byl to totiž znak Boží milosti.
Takový scénář není u dnešních vysokoškoláků vůbec překvapivý. V prostředí vysokých škol je jistota spasení tím nejčastějším předmětem pastorální péče. Po několika delších rozhovorech, které zpočátku provází rozpačitost, je jasné, co za tímto problémem skutečně stojí. Pornografie a masturbace.
Epidemie této generace
V této době pornografické epidemie může být jistota spasení mezi křesťany na historickém minimu, a to kvůli všudypřítomnému přístupu na internet. Někdy je zapříčiněna existenciální úzkostí nebo nesprávnými pohledy, ale často je chybějící jistota spasení důsledkem zakořeněného hříchu. Jsem skutečně zachráněn, když se vracím k hříchu, který jsem slíbil už nikdy nespáchat?
Nedávno jsme mezi čtenáři DesiringGod prováděli průzkum. Studie ukázala nejen to, že opakované sledování pornografie je až hrozivě běžné, ale je také stále rozšířenější mezi mladými dospělými. Přes 15% křesťanských mužů nad šedesát let přiznalo pravidelnou konzumaci. Dále pornografii sleduje více než 20% mužů nad padesát let, 25% mužů nad čtyřicet let a 30% mužů nad třicet let. Ale téměř 50% mužů ve věku 18–29 let, kteří se hlásí ke křesťanství, potvrdilo její pravidelnou konzumaci. (Průzkum ukázal, že stejný trend je i mezi ženami, ačkoliv v menší míře: 10% žen ve věku 18–29 let; 5% žen nad třicet let; u žen starších čtyřiceti, padesáti a pětašedesáti let tato hodnota postupně klesá.)
Průzkum byl proveden v dubnu roku 2015. Modrá barva představuje muže, růžová pak ženy (poznámka překladatele).
Slyšte dnes jeho hlas
Ačkoliv je problematika online přístupu k pornografii pro tuto generaci nová – a má skutečně zdrcující následky pro ty, kteří ji podlehnou v mladším věku – výzva k pokání z trvalého hříchu je starodávnou záležitostí. Asi žádný biblický text není pro tyto současné problémy tak relevantní jako 3. a 4. kapitola listu Hebrejům.
Tento text je starý dva tisíce let a celý list ukazuje na ještě dávnější minulost, a to na Boží výzvu k pokání, která je zaznamenána v Žalmu 95:7–8: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce“ (Hebrejům 3:7–8, 13, 15; 4:7). Přestože je toto odpočinutí nabízeno již po celá staletí, vztahuje se jen na ty věřící, kteří ještě zcela nezatvrdili své srdce nevěrou, a mohou tak činit pokání.
List Hebrejům byl adresován skupině pronásledovaných židovských křesťanů, kteří čelili pokušení zanevřít na uctívání Ježíše jako Mesiáše (což byl důvod jejich pronásledování) a vrátit se k judaismu, který kdysi vyznávali místo Ježíše. Nejen, že je takový krok katastrofální po teologické stránce (jak chápeme Boha a jeho zjevení), ale vede také k věčné zkáze člověka. Tito raní křesťané měli stejně jako dnešní vyznávající křesťané zatvrzelé srdce, které je důsledkem opakovaného hříchu a nekonfrontované nevěry.
Jestliže ho stále slyšíte
Naprosto klíčový je důraz na slovo „dnes“. O zítřku není ani řeč. Na vybranou máte právě teď.
Jestliže dnes uslyšíte Boží hlas, který vás volá ke Kristu a svatosti, a odmítnete ho, vaše srdce se o to více zatvrdí. Nepovažujte za samozřejmé, že i příští týden, měsíc, rok, nebo dokonce zítra budete mít příležitost činit pokání.
Pokaždé když ignorujeme usvědčující hlas milosti, jsme se o krok blíže soudu. Každé vědomé spáchání nepravosti zatemňuje duši a zanechává na srdci mozoly. V určitém bodě srdce zcela ochladne a úplně se zatvrdí. Pak se stane to, co Ezauovi, který „nenalezl místo pro pokání“ (Hebrejům 12:17). Bude příliš pozdě.
Ale dnes – dnes – pokud stále slyšíte jeho milosrdný hlas skrze naléhání Ducha, jestliže stále cítíte vinu a jste zahanbení, pokud máte stále určitou nechuť k nečistotě hříchu, pak se od něj dnes odvraťte. „Hleďte, ať neodmítnete toho, kdo mluví“ (Hebrejům 12:25).
Je dobře, že se kvůli trvalému hříchu cítíte špatně. Je to dotek milosti. Stále máte možnost odvrátit se od smrtícího hříchu a zakusit vřelost odpouštějícího Krista. Pokud by bylo vaše srdce nenapravitelné, netrápili byste se nad hříchem. Usvědčení, které pociťujete, je projevem jeho laskavosti.
Dokud se říká dnes
Učiňte dnes rozhodnutí, že budete v tomto boji ráznější. Zřekněte se tohoto hříchu, dokud je toho vaše srdce schopno. Požádejte v tomto boji o pomoc svého křesťanského přítele, abyste tak ve svém životě přijali milost, o níž je řeč v Hebrejům 3:12–13:
Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha, a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.
Zvolte si dnes spravedlnost. Každý krok ve svatosti má svůj význam. Každé rozhodnutí nečinit zlo, každý spravedlivý skutek srdce, mysli a těla. Každé odmítnutí hříchu vám pomůže, alespoň do určité míry, zvolit příště spravedlnost. „Vždy se stáváme takovými, jací budeme“ (Joe Rigney, Live Like a Narnian, s. 52), a proto je dnešek tak důležitý. Právě nynější chvíle má zásadní význam.
Kde je naše naděje
Ze všeho nejdůležitější je, abyste dnes své oči upřeli na svého zastánce a velekněze, který je schopen s námi „soucítit v našich slabostech“ a „který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu“ (Hebrejům 4:15). Je ochoten udělit své milosrdenství a vylít svou milost k pomoci v pravý čas (Hebrejům 4:16). Když říkáme ne hříchu, říkáme ano radosti v něm.
Zde po Boží pravici sedí naše jediná naděje. Naděje nespočívá v naší vykazatelnosti, v našich rozhodnutích, a už vůbec ne v naší síle. Není ani v našich vzpomínkách, v našich současných schopnostech nebo v našem potenciálu do budoucna. Naše naděje nespočívá v nás samotných, ale v Kristu, který zvítězil a skrze kterého zvítězíme i my.
Autor: David Mathis Zdroj: blog. didasko.cz Datum: 6. února 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.