PRAHA – Kandidát na ministra zahraničí, odmítaný Hradem, zveřejnil v pondělí 3. září nahrávku z porady velvyslanců. Odhlédnuto od mocenských sporů s premiérem Babišem, v rámci nichž byla nahrávka zveřejněna, je zřejmé jedno: Prvním ze tří nejdůležitějších úkolů nově vzniklého analytického odboru ministerstva bude rozbor přínosů a rizik chystaného přesunu velvyslanectví ČR do Jeruzaléma.
Nový odbor, který začíná pracovat od září, má být podle slov Miroslava Pocheho „tak silný, že bude schopen nejen napříč ministerstvem, ale i napříč jemu podřízenými organizacemi analyzovat naše kroky, analyzovat kroky našich partnerů a doporučovat strategii.“ Dále Poche uvedl nejaktuálnější tři úkoly, které bude mít nový orgán ministerstva k řešení.
Prvním je, jak uvádí Poche, „velmi přesná a rozsáhlá analýza přínosů a rizik přesunu zastupitelského úřadu z Tel Avivu do Jeruzaléma, protože tento krok, který je jistě vítaný izraelskou stranou a já si myslím, že Česká republika se k němu blíží, bude mít jistě celou řadu dopadů jak v politické, tak v ekonomické oblasti.“ Jako další jmenoval analýzu dialogu s Ruskou federací a nová situace ekonomických a bezpečnostních vztahů s Tureckem.
Nový odbor povede velvyslanec při radě EU v Bruselu, Martin Povejšil (57), o němž Poche řekl, že je to člověk, jehož si v českých diplomatických kruzích osobně nejvíc váží. Martin Povejšil se v diplomacii pohybuje od roku 1990, jako generální ředitel sekce zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky v rámci ministerstva zahraničí (tehdy) ČSFR. Po misích v Chile a ve Španělsku působil na ministerstvu zahraničí jako vrchní ředitel sekce pro země Evropy, pak jako ředitel bezpečnostně-multilaterální sekce. Od srpna 2009 do září 2012 byl velvyslancem ČR při NATO.
Otázka symbolického uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele – což přesun velvyslanectví znamená – je tedy pro českou diplomacii mimořádně důležitá. Ačkoli je vysoce pravděpodobné, že k přesunu dojde, existuje více variant postupu.
Zdroj: ztis.cz Foto: Černínský palác, sídlo Ministerstva zahraničních věcí ČR. Wikimedia Commons