Nejznámější kniha spisovatelky Hany Pinknerové Co Bůh šeptá maminkám vychází ve třetím českém vydání. Vydavatel Karmelitánské nakladatelství ji opatřil novou podobou, pevnými deskami a barevnými ilustracemi.
Jaký je to pocit držet v rukou knížku, kterou jsi napsala před dvaceti lety?
Je to hezké. Nebyla bych si pomyslela, že bude oslovovat čtenářky ještě i po dvaceti letech a dokonce v různých zemích. Tato knížka totiž vyšla ve slovenštině, italštině a maďarštině. Stále mi lidé říkají, že toto byla první knížka (někdy i jediná), kterou ode mne četli a která je ovlivnila, pomohla jim přežít nějakou osobní krizi nebo obtížné období. Vždycky cítím takový údiv, možná až bázeň, že obyčejné příběhy z mateřské dovolené mohou mít takový vliv.
Dostáváš reakce jen od křesťansky smýšlejících žen?
Vlastně ani ne. Některé čtenářky sice konstatují, že docela dost věřím na toho Boha, ale že to čtení je prima. Úplně mě dostal mail od jedné ženy, která si přečetla, že mi pomáhá, když se modlím. Tak to taky začala dělat a pak jen referovala, že má příští neděli křest. Nevím, jak to Bůh udělal. Ale já padám údivem.
Když čteš své příběhy dnešním okem, připadají ti stále aktuální?
Chvíli jsem pochybovala, jestli jsou mé myšlenky nadčasové, ale ukázalo se, že asi ano. Mladá dívka, která nemá děti a ani tedy není vdaná, mi řekla, že z mých příběhů načerpala mnoho inspirace pro svůj život. Pro mne je to neuvěřitelně povzbudivé. Prožívám opravdu hlubokou vděčnost, že mi Bůh dal takovou velikou milost. Tehdy jsem své fejetony psala jako takové reminiscence ze svého běžného života a říkala jsem si, koho to bude zajímat? Vždyť všechny maminky prožívají stejné věci. Jenže pak jsem podle reakcí pochopila, že to je vlastně ono. Všechny prožíváme stejné věci, ale když o nich někdo – tedy já – píše v knížce a nachází v nich Boží vzkazy a jednání, najednou i ty běžné denní situace ostatních žen nabývají na důležitosti. Taky s nimi jedná Bůh, jen to tak neuměly vyjádřit. Je to krásné tajemství.
Knížka má novou obálku i nové ilustrace. Vypadá docela sladce. Jak se ti líbí?
Když jsme s vydavatelem diskutovali o novém vydání téhle mé asi nejslavnější knížky, zdálo se nám, že by to chtělo po těch roztomilých medvídcích na dvou předchozích vydáních nějakou jinou podobu. Ilustrace vytvořila moje skoro třetí dcera Lucie Hradecká. Zdá se mi, že se k těmto příběhům náramně hodí. Vydavateli se taky moc líbí. Přemýšlíme teď společně o jejích ilustracích k soubornému vydání všech tří knížek o potěšeních. Budou trochu jiné, dospělejší. Těším se, co ona v mých příbězích uvidí a jak je doplní po svém.
Je to určitě povzbuzující, když tvé knihy vycházejí znovu ještě po dvaceti letech. Píšeš ještě vůbec?
No jasně! Píšu jako nikdy předtím. Pracuju na titulu, který beru jako „úkol shora“. Musím se přiznat, že jsem vždycky tak trochu opovrhovala knížkami se čtením na každý den. U několika překladů jsem dělala korektury a připadaly mi slabší než čaj. Ke konci loňského roku se mi zdálo, že mě Pán Bůh něžně postrkuje, abych se do něčeho takového pustila. Bránila jsem se, že to přece není konzistentní postoj, když jsem se o publikacích toho typu vyjadřovala v podstatě opovržlivě, ale myslím, že se usmíval. Chvíli jsem ještě váhala, protože přece jen je to velká práce, jenže jakmile jsem se do toho pustila, nestačím koukat, jak mi to jde. Mám celkem osm měsíců hotových, tak snad to dokončím. Moc mě to baví a sama jsem občas překvapená, co všechno v sobě ještě mám.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 29. června 2022 Foto: KN – Hana Pinknerová