Mohli byste mi vyprávět spoustu příběhů slavných pastorů, kteří selhali. Já vám povím o věrné službě muže, o kterém jste nikdy neslyšeli.
E. G. von Trutzschlera jsem poprvé spatřil jen z dálky na podzim roku 1971. Byl jsem šestnáctiletý mladík a můj život v San Diegu se točil kolem surfování. Jednoho dne, když jsem jel na pláž s dalšími třemi kluky, kteří milovali surfování stejně jako já, jsem nabídl svému nejlepšímu kamarádovi šluka z jointa, kterého jsem si zapálil. Vybral si ten okamžik, aby mi řekl: „Tohle už nedělám. Stal jsem se křesťanem.“
Byl jsem ohromen. Nemohl jsem však popřít rozdíl, který jsem na něm viděl, a on mě začal neúnavně zvát, abych si vyslechl křesťana, který byl zodpovědný za jeho změněný život.
Spása
O několik týdnů později jsem vešel do tmavé místnosti, kde sedělo asi 750 dalších středoškoláků. Říci, že to celé bylo trapné, by ani zdaleka nebyla pravda. „Chválící kapela“ (pro mě nový termín) si odehrála své a pak si sedla. Čekal jsem, až se ten chlapík postaví a začne mluvit.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Byl jsem nesmírně zklamaný, když můj kamarád ukázal na muže, který kráčel dopředu, a pošeptal mi: „To je ten kluk.“ Von, jak jsme mu říkali, byl fyzicky nevýrazný, měl silné brýle a byl starý (nejméně 40 let). Nebylo na něm nic, co by bylo cool. Říkal jsem si, že musí být opravdu vtipný, mít skvělé řečnické schopnosti – něco takového – protože za svůj vzhled nezískával žádné body!
A pak otevřel Bibli, přečetl pár veršů a začal kázat Boží slovo s takovou silou a autoritou, že vás donutil sedět v klidu a poslouchat. Slyšel jsem o Bohu, který trestá hřích, posílá lidi do pekla a neustupuje ze svých spravedlivých nároků na člověka. Von takto mluvil asi 15 minut. Pak obrátil své biblické zbraně na mladé muže, kteří tam seděli. (Vonova schopnost zaujmout mladé muže byla jedinečná – více než polovina všech lidí byli kluci v mém věku).
Nikdy se mnou nikdo takhle nemluvil. Zdálo se, že Vonovi je jedno, že tím zjevně spoustu lidí odradil. Odvaha, kterou projevil, zvítězila u kluka, který měl příliš mnoho dospělých, kteří se mu podbízeli.
Rozhodl jsem se, že se k němu vrátím a znovu si ho poslechnu, a taky jsem to udělal. Více než půl roku jsem se vracel každou středu večer. Většinu času Von nesdílel to, co jsem poznal jako evangelium. Ale když se o toto poselství podělil, vždycky to znělo nějak takto:
To, co Kristus udělal na kříži, k tomu nemůžeš nic přidat. Nemůžeš se o to přičinit, zasloužit si to, ani si to nezasloužíš. Jediné, co můžeš udělat, je padnout na kolena, říct: „Děkuji ti, Bože,“ a přijmout to jako dar. Musíte však pochopit, že jakmile tento dar přijmete, váš život skončí. Nemáte žádnou budoucnost, nemáte žádná práva. Od té chvíle je to všechno jen o Něm, takže si to dobře promyslete.
První část tohoto poselství se mi líbila a přála jsem si ji. Odpuštění – ach, jak jsem ho potřeboval a stále potřebuji! Ale ta druhá část – „Tvůj život skončil, pak je to všechno o Něm.“ To je to, co mi během těch šesti měsíců bránilo ji přijmout. Dokud mě Duch Boží nezmocnil a nepřitáhl mé srdce k tomu, že jsem více toužil po Kristu než po své pověsti ve škole.
Velké poslání k misii
Vonova věrnost ve službě po celá desetiletí v průměrném sboru o 300 až 400 lidech se stala legendární. Na jedno období se skupina středoškolské mládeže rozrostla na téměř 1000 lidí, kteří navštěvovali středeční setkání.
„Co děláte s tím, co teď víte?“ ptal se. „Koho se teď dotýkáš Ježíšovou láskou? Oslovujete spolužáky ve škole, které nemají žádné kamarády?“ Ano. Mladým surfařům, kteří si žárlivě střežili svou pověst, se zdálo, že Von má tajné poslání zničit naši těžce vybudovanou slávu. Pomalu nás Boží Duch měnil, abychom milovali lidi kolem sebe.
Von byl odhodlaný vidět své mladé lidi, jak cestují do světa. Jasně si vzpomínám, jak říkal: „San Diego nepotřebuje dalšího pastora mládeže – mám to pod kontrolou! Co tady ještě děláte? Běžte ven, vyrazte do světa!“ Pravidelně k nám zval misionáře, aby s námi mluvili, a jejich poselství podporoval vlastním povzbuzením, abychom uvažovali o misijním poli.
Spolu s mnoha dalšími mladými lidmi z této skupiny jsem si vzal přihlášku na misie a s velkým strachem a nechutí ji vyplnil. Více než 20 let jsme s manželkou sloužili v Papui-Nové Guineji mezi nezasaženou skupinou lidí. V této oblasti sloužili také moji přátelé Paul a Blair, Lon, Jay, Ron, Dave, Scott, Sherri a další. Svědek na mé svatbě, Paul, byl také z Vonovy skupiny. V Indonésii působí již více než 40 let. Stejně tak Bob. Bill, Donna, Peggy, Jim a Sue – všichni z Vonovy skupiny – sloužili na Filipínách více než 20 let. Kirk v Africe, Greg v Bolívii, Dave, Patty, Eddie a Maggie v Mexiku, Faith ve Venezuele – seznam by mohl pokračovat.
Teenageři z Vonovy skupiny dokončili 16 překladů Nového zákona a Vonova duchovní vnoučata pracují na dalších překladech.
Duchovní děti
Vliv tohoto nadaného muže, který nikdy nešel na vysokou školu a který žil jen proto, aby viděl mladé lidi přicházet ke Kristu, pokračuje dál a dál. Von se nikdy neoženil. Žil prostě, i když se ho vděční rodiče snažili zahrnout různými dary. Neudělal by nic, co by ohrozilo autoritu, kterou mu Bůh dal, aby šel příkladem pro „své děti“.
Dlouhou dobu bydlel v přívěsu na parkovišti u kostela s prodlužovací šňůrou zapojenou do kostela.
Mohl bych pokračovat o jedinečné době, která to byla, o jedinečném místě (Clairemont Emmanuel Baptist Church je asi 40kilometrů od Mexika, což Vonovi umožnilo, aby nás každý týden vozil do Mexika krmit a starat se o sirotky) a o jedinečném člověku, kterým byl, ale když se ohlédnu zpět, vím, že klíčem bylo jedinečné poselství, které měl Von odvahu hlásat. Jasná výzva k přijetí Krista jako Pána způsobila, že mnozí ze skupiny mládeže odešli. Ale ti, kteří zůstali, změnili svět.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Brad Buser Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 31. srpna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační