Manžel nečekaně skončil a já bojuji nejen se smutkem a zklamanými nadějemi, že mu práce nevyšla, ale taky ještě s obavami o finance, možná se budeme muset (zase) stěhovat, bojuji, abych zůstala emocionálně stabilní pro naše děti a pro nás navzájem, když je kolem tolik změn. Jak v tom všem důvěřovat Bohu?
V nedávné době prošla naše rodina podobnou situaci, kdy se mi zdálo, že to byla zátěžová zkouška pro všechny mé opory: Jak budeme splácet hypotéku? Budeme se muset zase stěhovat? Co to bude znamenat pro naše děti? A pro naše manželství?
Jsem člověk, který má rád stabilitu, je mi vlastní strach ze změny – takové otázky mě někdy drtí. Tolik jsem prahla po tom, aby se situace rychle vyřešila, ale trvalo sedm měsíců, než dal Bůh manželovi novou práci a naše rodina mohla znovu začít. Já bych si to kvůli rodině nikdy nevybrala, ale jsem vděčná, jak Pán během té doby rozšiřoval moji důvěru v něho. Nakonec jsem hloubě ji poznala tři věci, které mě obohatily.
- Boha nic nepřekvapí.
Bible jasně říká, že Bůh je svrchovaný. Nic ho nepřekvapí, a i když možná nerozumíme, proč v našem životě dopouští některé zkoušky, můžeme mu důvěřovat, že on zůstává nad nimi. Bůh, který zná konec věcí už na jejich začátku (Izajáš 46,10; Zjevení 22,13), věděl přesně, kdy manžel přijde o práci (Žalm 139,16). A ještě lepší je to, že Bůh zná další krok pro vás a vaši rodinu. Jeho plán se rozvíjí jeho způsobem a podle jeho načasování.
Když manžel musel ukončit svou službu, ve které byl zaměstnaný, myslela jsem si, že kdybych viděla tak na rok dopředu, dokázala bych žít v klidu, protože bych věděla, co nás čeká, a mohla se na to upnout. Ale Bůh funguje jinak. Svou milostí nám budoucnost zastiňuje, abychom ji neviděli. Tím, že jsem nevěděla, co je před námi, jsem měla příležitost – a nakonec také možnost se rozhodnout – být víc závislá na Bohu než na okolnostech.
To je ten dar, který máte právě před sebou, ať je jakkoli těžký. Držte se Pána. Můžete si být jisti, že jeho plán pro vaši rodinu je vypracovaný nádherně přesně.
- Dělat si starosti? To nepomůže!
Měsíce ubíhaly a naše výdaje začínaly překračovat naše možnosti, zmapovali jsme situaci, abychom finančně vydrželi co nejdéle. Odhadovali jsme, že spolu s mým platem vydržíme bez dalších opatření pět měsíců.
Tím, že jsem nevěděla, co je před námi, jsem měla příležitost – a nakonec také možnost se rozhodnout – být víc závislá na Bohu než na okolnostech.
Manžel se na měsíce před sebou díval jako na dar: „Jsme zajištěni ještě na pět měsíců!“ Já jsem se na ně dívala se strachem: „Už jen pět měsíců!“ Byla to pro mě výzva žít podle Ježíšových slov: „Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.“ (Lukáš 12,22-31)
To období bylo nakonec pro nás darem. Skutečně jsme prožívali Boží zajištění, když jsme něco potřebovali. Když přišel ten pátý měsíc, manžel byl uprostřed procesu přijímacích pohovorů, bylo to slibné, ale ještě nic nedostal. Přesto jsme v bance měli na účtu tolik, abychom mohli všechno zaplatit. Jestli jsme se museli uskrovnit? To ano, ale Bůh nás zázračně zajišťoval způsoby, které dosud nechápeme. Starostmi bychom se nedostali k tomu, co jsme potřebovali.
- Stabilita stojí a padá s Někým.
Když manžel dostal nabídku práce na opačném konci státu, věděli jsme, že je to Boží cesta pro nás. Byla jsem hluboce vděčná, ale také jsem zápasila s tím, co bude stěhování znamenat pro naše děti. Nevzepřou tomu, že budeme rodina ve službě Bohu, když se kvůli tomu musíme stěhovat a snášet nevýhody? Nepostaví se nakonec i proti Bohu? Dosud jsme bydleli s příbuznými – nezpůsobí ztráta blízké rodiny dlouhotrvající stesk a jizvy? Jak obstojí v cizím městě, kde budou muset navazovat nové vztahy ve škole, nová přátelství? Starostmi bychom to nevyřešili, vyřešil to Bůh!
Můj plán pro jejich život – podle mě ten nejlepší – byl postaven na stabilitě, která závisela na vnějších místech a věcech. Ale Boží plán pro jejich život stojí na Něm samém. Jestliže mé děti znají Ježíše, pak mají základ víry, který jim zůstane, i kdyby se všechno změnilo (Efezským 2,19-22).
Ať se v našich životech mění cokoli, v Kristu máme stabilitu. Bůh se nemění jako stíny (Jakub 1,17), ale zůstává pevný, i když se všechno posouvá. Můžeme se k němu upnout a vědět, že má pro nás svůj plán, že se o nás postará a že v něm máme jistotu a bezpečí – na věky.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Ann Swindellová Překlad: Jan Vopelecký Článek vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition Foto: Unsplash – ilustrační