Truchlivý
Ale co mám dělat, když [Bůh] tak krutě nakládá se svým lidem? Zřejmě neví o všem, co se s námi děje. Jak by mohl vkládat tak nesnesitelná břemena na ty, kdo mu slouží?
Rozum
Sice se říká, že Pán Bůh je všemohoucí a vševědoucí, ale sám nevím, zda tomu věřit, když dopouští tolik zla a mnozí k němu marně volají.
Víra
To je opravdu hloupé uvažování! „Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?“ Copak ten, jenž učí člověka, neví? (Ž 94,9–10).
Truchlivý
Takže o nás nedbá, ať se s námi děje cokoli. Jemu je v nebi dobře.
Víra
Nikoli, dbá a zamýšlí dobro pro ty, kdo ho milují, když je kárá a v příhodný čas se jich zastane a vysvobodí je ze všelijakých úzkostí (Ž 94,12.16).
SOUVISEJÍCÍ – Martyn Lloyd – Jones / Jsme opravdu evangelikálové?
Truchlivý
To jsou jen slova, ale skutek utek. Zakoušíme tolik hanby, posměchu, nebezpečí, strachu a úzkostí, že horší už to snad být nemůže. Přesto se nad námi nechce slitovat a nic nedbá na naše trápení, pláč a modlitby. Kéž bychom s ním mohli mluvit a zeptat se ho, jaký z toho má užitek, když s námi vede spor (Jb 10,2; 23,2–3). Kéž bychom mohli přistoupit k jeho trůnu a slyšet od něj, proč nás trápí a zda někdy obměkčí své srdce a slituje se nad námi.
Kristus
„Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?“ (Jb 38,2). Kdo se to staví proti Všemohoucímu a odpovídá silnému Bohu tak pyšně? „Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima“ (Jb 15,12)? Vedeš spor s Nejvyšším, protože ti nezjevuje všechny své cesty (Jr 2,29)? Chceš se stát mým rádcem, abych nabyl rozumnosti a abys mě poučil o stezce práva (Iz 40,14)? „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18). Já jsem navěky první a poslední, kromě mne žádného Boha není (Iz 44,6). Já jsem „svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa“ (Jr 10,12). „Kdopak svou hrstí odměřil vodstvo a pídí nebesa změřil? Kdo shrnul v odměrku všechen prach země a hory odvážil na vahadlech, pahorky na vážkách“ (Iz 40,12)? Já sám jsem naplnil zemi lidmi (Iz 44). Já jim dávám život, dech a určuji hranice jejich sídel (Sk 17,25–26). Má cesta vede vichřicí a bouří, mračna jsou prach zvířený mýma nohama. Hory se přede mnou třesou, pahorky se zmítají, země se před mou tváří vzdouvá a moře vysychá, když ho okřiknu (Na 1,3.5; Jb 26). Já jsem Hospodin a co chci, to činím na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních (Ž 135,6). Dělám věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy (Jb 5,9). U mě přebývá moudrost a síla, naučení i rozumnost. Když něco zbořím, kdo to vybuduje? Když zavřu, kdo otevře? Dávám pronárodům vzrůst i zánik, opovržením zahrnuji urozené, uvolňuji hráze řečišť, odnímám řeč spolehlivým a vyvracím prastaré rody (Jb 12). Sedím v nebeském paláci a nad zemí zakládám svou klenbu. Povolávám mořské vody a vylévám je na tvář země (Am 9,6). Já jsem Bůh veškerého tvorstva, přede mnou nemůže být nic skryto, mé oči jsou otevřené na všechny cesty synů lidských (Jr 32,27.19). Ať se děje dobré, nebo zlé, všechno činím já (Am 3,6). Chápete, lidští synové, že všechno činím já sám? Nuže, opásej si bedra jako muž a odpověz mi (Jb 38,3).
Truchlivý
Nyní vím, Hospodine, že tvá ruka učinila a činí všechno.
Kristus
Proč tedy přede mnou neumlknete, vy, kteří jste jen prach, proč vaše rty neoněmí před mou tváří? Copak vás neohromuje má vznešenost (Jb 13,11)? Chceš se přít se svým tvůrcem, střepe z hliněných střepů (Iz 45,9)? Kdo mě může poučit? Kdo smí dohlížet na mou cestu? Kdo smí říci: „Jednáš podle“ (Jb 36,23)? Kdo mi dal pod dohled zemi, abych ji spravoval pouze podle jeho přání (Jb 34,13.32)? Jako propastná tůň nezměrná jsou mé soudy (Ž 36,7). „Vždyť kdo je jako já? Kdo mě může předvolat k přelíčení“ (Jr 49,19) a vystihnout mě (Jb 11,7)? „Jako jsou nebesa vyšší než země, … tak převyšují úmysly mé úmysly vaše“ (Iz 55,9). „Vyhlásím, co mám v úmyslu, a neželím toho ani od toho neupustím“ (Jr 4,28).
Truchlivý
Skláním se před tebou, Hospodine, Stvořiteli můj, neboť vím, že tvá ruka činí všechno a to, co konáš mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň (Ž 66,4–5). „Ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo“ (Ž 40,6). „Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo“ (Ž 39,10). „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku. Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět, ba i podruhé, ale nemohu pokračovat“ (Jb 40,4–5).
Z knihy Útěšné listy
Autor: Jan Amos Komenský Zdroj: Poutnikova četba Datum: 9. prosince Foto: Wikimedia Commons
