Evangelikálů je v naší zemi obecně málo, a tak vlastně není divu, že v naší zemi je jen hrstička evangelikálních výtvarných umělců, spisovatelů i básníků. Občas sice na nějakou báseň narazíme, míváme zpravidla radost z jejího obsahu, nicméně uvědomujeme si, že vzato čistě formálně by v sekulární konkurenci se špičkovými díly těžko obstála.
Když mě Ivana Kultová požádala o recenzi její druhé sbírky básní, trochu ve mně zatrnulo. Rovnou jsem zavzpomínal, máme-li jaké evangelikální básníky v našich dějinách? Vzpomínám na Marii Rafajovou, se kterou jsem měl příležitost se setkat nedlouho před její smrtí jako patnáctiletý hoch, který právě začal zkoušet psát básně. „Pište, mladý muži, pište!“ mne tehdy povzbuzovala. Její básně měly ponor, obsahovou hloubku, nicméně špičkové umění to nebylo.
Nicméně byl jsem velmi příjemně překvapen. Ivana Kultová nevolí zkratky. Rýmy jsou povětšinou zdařilé, někdy velmi zdařilé. Rytmus, zdá se, občas ujede, ale nikoli fatálně. Obsahově jsou básně velmi pestré – sbírka působí dojmem, že autorka vše dokáže nějak překlopit do poezie, ať jsou to její vlastní city a prožitky, ať jsou to básně, které jsou výrazem empatie – třeba báseň „Rozvedená“. Některé jsou krásné, ale přitom se nám svírá srdce, např. při básni „Rodiče na svatbě“. Jsou na svatbě svého dítěte, ale sami jsou rozvedení a sedí každý v jiné lavici.
Snad žádná báseň není naučná nebo teologická, ale přesto by se na základě této sbírky dala sestavit solidní evangelikální věrouka. Mnohé básně se týkají aktuálních témat dnešní doby. Jednu z nich, která je ozvěnou 24. žalmu, uvedu na závěr jako ukázku:
Tvá zem jest, Pane, a vše, co je na ní,
i my, tvá neposlušná stvoření.
Co pro nás tvoje milost neuchrání,
to lidská vůle sotva promění.
Konec se blíží, divnosti se dějí
a lidé nervóznějí po světě.
Teď nasloucháme slovům v beznaději
chorého, nezralého dítěte…
Civilizaci chceme vrátit zpátky,
to ona prý nám vše jen poničí.
Je to však pravda? Zbývá čas jen krátký
a naše zem má život jepičí.
Zhyne i s nebem, i to moře zmizí,
ty nové nebe dáš však, novou zem.
Kdo vstoupí na ni? Jenom člověk ryzí,
jenž proměnit se nechal v srdci svém.
Ze srdce musí zmizet nečistota –
ne uhlík, nýbrž svévole a hřích.
Nechme si tebou mluvit do života,
proměňuj nás ve vztazích vzájemných!
Přestaňme vraždit děti nezrozené,
sobectví ať nám vládnout přestane.
Jen srdce obětí tvou vykoupené
i pro tuto zem moudrost dostane.
I ona vzkvete pro své zbylé chvíle,
jak ta, již lid tvůj v poušti vzdělává.
A zjev se i té dívce nezletilé,
jež naivně svět k akci svolává.
Jediný „pátek pro budoucnost“ platí –
ten veliký, kdy´s za nás život dal.
Tu pravdu politika nevyvrátí:
tys světa Pán a spravedlivý Král.
Tvá země jest a všechno, co je na ní:
zem nebuď modlou – ty buď Bohem nám!
Vše zhyne, co tvá milost neuchrání.
Jen ty nás k pravdě veď a k výšinám!
Knihu, která má 108 stran, vydal Křesťanský sbor Ostrava-Kunčičky. Prodává se za 80 Kč a je možno ji objednat na internetové adrese m.pidra@seznam.cz.
Autor: Dan Drápal Datum: 20. prosince 2019