Už vás dneska někdo pochválil? To je jedno za co. Klidně za nový účes, za hezký úsměv, za podařené knedlíky nebo za perfektně odvedenou práci. Jedna moje kamarádka si pochvaly, které někdo udělil její osobě, zapisuje do zvláštního deníčku. Když pak o sobě pochybuje, deníček otevře, něco si z něj přečte, a je jí zase líp.
Já si pochvaly nezapisuju. Ne že bych o sobě nepochybovala, ale já pochvaly potřebuju čerstvé. Nestačí mi vědět, že čtvrtého ledna jsem mimořádně dobře uvařila guláš a čtrnáctého února mi to opravdu slušelo. Potřebuju být ujištěna dnes. Na pochvalách je hezké, že je většinou jedno, za co jsou. Ocenění něčeho, za co člověk nemůže, jako například hezkých nohou nebo nového účesu, vypadá jako pochvala nižší hodnoty oproti ocenění vlastnoruční práce nebo autorství dobrého nápadu. Přesto oba druhy hřejí zhruba stejně. Tohle teplo zahřívající duši člověk k životu nezbytně potřebuje. Co když se ho nedostává? Co když mě nikdo nepochválí? Moje kamarádka v takové nouzové situaci otevírá deníček. Já mám jiný postup.
Buď si o pochvalu přímo řeknu anebo používám ještě rafinovanější metodu. Říkám jí zasévání. Je velmi prostá. Nevyžaduje žádné zvláštní podmínky, nástroje ani vybavení. Spočívá v tom, že jdu a někoho za něco pochválím. Je jedno za co, pochvala zahřeje vždycky. Žasnu nad malým chlapečkem, jak už drandí sám na kole, obdivuju sousedčiny muškáty, paní listonošce pochválím hezké náušnice, v obchodě ocením paní pokladní za to, že si pamatuje všechny ty číselné kódy a při markování nesplete číslo tvarohových šátečků s číslem cereální bagety. Prostě se zaměřím na lidi kolem sebe a přemýšlím, co je na nich dobrého. Jakmile si navyknu takhle přemýšlet, není to nic těžkého, jde to skoro samo. Zkouším to skoro na každého. Dělám to tak dlouho, až mi někdo pochvalu vrátí. Chytré, že? Co když mě ale ani pak nikdo nepochválí? No, upřímně řečeno, potom co takhle chválím já sama, už pak ani pro sebe pochvalu nepotřebuju. Ono se to teplo nějak odráží nebo co.
Tak mě napadá, už vám dneska někdo řekl, že vám to ale opravdu sluší?
Autor: Hana Pinknerová Foto: Pixabay, ilustrační