Dostala jsem dopis od jednoho známého. Píše, že nás jeho manželka předběhla. No, to teda od ní nebylo moc hezké. Měla na nás pěkně počkat. Copak to se dělá? Předbíhat? Leda by spěchala, protože se bála, že se na ni nedostane. To tak někteří netrpěliví dělají.
Předbíhat se může na různých místech, v různých frontách. Předjíždí se na dálnici, před křižovatkou, aby se stihla končící zelená, zrychluje se před vlakovým přejezdem, před místem s omezenou rychlostí jízdy… Vidím jich kolem sebe spousty. Spěchají, předbíhají se, překračují nejvyšší povolenou rychlost, dělají si schválnosti, předjíždějí se navzájem ve svých silných vozech nebo do sebe vrážejí na jezdících schodech, blokují si lepší místa a přetlačují se u dveří, až to není hezké. Zkoušejí stihnout víc než všichni ostatní. Víc práce, víc zábavy, víc adrenalinu, víc požitků. Víc sníst, víc vypít, víc vykouřit. Víc vidět, víc přečíst, víc procestovat. Vylézt co nejvýš, potopit se co nejhlouběji, běžet co nejrychleji, vydržet co nejdéle.
Je to taková fronta, ve které nechceme předbíhat, ale někteří přece předbíhají, protože si snad ani neuvědomují, na co se v ní stojí. Udělají všechno pro to, aby byli vítězové. Nejlepší. Nejrychlejší. První.
Když se jim to podaří, předběhnou všechny. Jako manželka mého kamaráda.
Eva nás předešla na věčnost.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autorska je spisovatelka Datum: 25. června 2020 Foto: Pixabay – ilustrační