Ústavní soud osvobodil hoteliéra, kterému byla obchodní inspekcí uložena pokuta, protože požadoval po hostech ruské národnosti, aby mu podepsali, že nesouhlasí s ruskou anexí ukrajinského Krymu. Případ vzbudil mnoho emocí a rozpoutal vášnivé diskuze. Přišlo mi, že je to jasná věc. Ve svém penzionu si majitel může lustrovat, koho chce. Nemám ráda kontroly a nesouhlasím s anexí Krymu.
Pak jsem ale četla názory všelijakých autorů a znejistěla jsem. Myslím si to správně? Nejsem zaujatá? Jsem. Jednak proti kontrolorům, jednak proti Rusům. Zkoušela jsem si tu situaci představit v jiných okolnostech, za účasti jiných aktérů jiných národností a nakonec i jako svou vlastní situaci. Zamotávala jsem se do toho tématu čím dál víc, až jsem skoro přestala vědět, co si vlastně myslím.
Musela jsem si problém rozdělit na části, abych se v něm líp vyznala a nemíchala dohromady hrušky a brambory. Souhlasím se svobodou podnikatele projevit v práci své politické názory. Z obou stran pultu takříkajíc. Jako podnikatel si přeju mít takovou možnost a jako zákazník jsem ochotná ji respektovat. Některá omezení nepovažuji za diskriminaci, jen prostě za omezení. Jako knihkupec také neobjednávám všechny knihy. Pečlivě si vybírám. Některé tituly bych nechtěla ani zadarmo. Svobody si na své práci vysoce cením a jsem ochotna pro ni podstupovat i značnou míru nejistoty, což bych jako zaměstnanec některého velkého knižního řetězce nejspíše neznala.
Kdyby mne jako zákazníka třeba někde v zahraničí někdo posuzoval podle kroků vlády mé země, jistěže by mi to bylo nemilé, pokud bych s nimi nesouhlasila. Ale musela bych to přijmout. Nejspíš bych tím byla motivována k zodpovědnějším občanským postojům doma. Nevnímala bych takové jednání jako diskriminaci, ale jako logickou reakci. Kdyby demokraticky zvolení zástupci mé země hodlali obsadit některou svobodnou oblast v příhraničí, zkusila bych použít veškerého svého vlivu a všech svých demokratických prostředků, abych jejich nemoudré rozhodnutí zvrátila. Pokud by se mi to nepodařilo, neváhala bych potvrdit komukoli svůj názor. Nejspíše bych s nadšením podepisovala zahraničnímu hoteliérovi, že nesouhlasím s anexí cizího území vládou své země. Ať to každý ví. Je to zlé.
Soudím, že obchodní inspekce by se takovými záležitostmi neměla zabývat. Je tolik jiných oblastí, kde se může daleko efektivněji uplatnit proti nepoctivému poskytování služeb. Tudíž jsem ráda, že Ústavní soud rozhodl o zrušení pokuty a nastavil snad žádoucí precedens.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autorka je spisovatelka. Foto: Wikipedie – Ústavní soud