Praha – Při opatrném ohlížení se zpět má katolický kněz, teolog a filozof Tomáš Halík pocit, že mu život nic nedluží. Naopak, říká, že on dluží jemu. Muži, který dnes slaví 70 let, se prý splnila i ta nejpošetilejší přání – ovšem v naprosto jiné podobě a jiné době, než on sám snil. „Bůh je velkorysý a má ohromný smysl pro humor,“ řekl respektovaný myslitel v rozhovoru s ČTK.
„Pamatuji si své první dětské přání ze zoologické zahrady: chtěl jsem být ledním medvědem. Později, v první třídě, jsem slevil na polárního badatele. Tím jsem se sice nestal, ale v 55 letech jsem se zcela neočekávaně stal účastníkem dobrodružné expedice do Antarktidy,“ popsal svůj dětský sen. V pubertě prý byl vášnivým husitou – a na přelomu tisíciletí jako katolický kněz a poradce papeže Jana Pavla II. mohl přispět k tomu, že tento papež Jana Husa veřejně ocenil.
Když v roce 1968 navštívil Oxford, litoval, že se narodil za komunistické vlády a studium na takové univerzitě mu bylo odepřeno. Po 33 letech mohl v Oxfordu sám přednášet, v roce 2016 po něm pojmenovali jednu z poslucháren a o rok později mu univerzita udělila čestný doktorát.
„Od své promoční řeči v roce 1972 jsem byl na seznamu nepřátel režimu a nesměl jsem vyjet na Západ, ale stále jsem v noci ve snech cestoval. Po roce 1990 jsem pak opravdu navštívil všechny kontinenty. Až 11 let od tajného svěcení jsem mohl sloužit mši v nepatrném kruhu v nejskromnějších podmínkách: dnes působím v krásném chrámu v srdci Prahy, nabitém mladými lidmi,“ popisuje další své životní radosti.
Skoro 20 let nesměl Tomáš Halík působit na univerzitě a publikoval jen v samizdatu; dnes jsou jeho knihy přeložené do 18 jazyků. „Ano, od narození v osudovém roce 1948 jsem si 41 let připadal jako zavřený ve špinavé kleci režimu a ty sny jsem si sám vyčítal jako pošetilost. Nedoufal jsem, že se dožiju konce komunismu. Ale když si člověk usilovně něco přeje, co není v rozporu s božími záměry, a má moře trpělivosti, riskuje, že se mu přání jednou v překvapivé podobě vyplní,“ řekl.
Přesto říká, že by ve svém vyznání hříchů mohl do kolonky „neučinil jsem, co jsem učinit mohl“ se zahanbením napsat mnoho věcí. „V hektice života jsem mnohdy odkládal návštěvu starých příbuzných a přátel, až odešli na věčnost. Možná jsem někdy v polemickém zápalu řekl či napsal slova zbytečně zraňující, leckdy jsem měl mlčet, když jsem mluvil, a mluvit, kdy jsem mlčel,“ uvedl.
Vzpomíná na slova kardinála Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI. „Na otázku, zda je šťastný, odpověděl: ‚Jsem srozuměný se svým životem.‘ Tak bych dnes odpověděl i já,“ říká autor mnoha knih, který ke svému jubileu připravil svou autobiografii. Nazval ji podle slov Friedricha Nietzscheho: „To že byl život? Nuže, ještě jednou!“
„Zpětně vidím, že všechno, i krize, těžké chvíle, bolestné zkoušky i chyby, které jsem udělal, všechno mělo smysl. Kdybych se nepoučil z chyb, nebyl bych tím, kým jsem a kde jsem. Kdybych nepoznal půst, nevážil bych si jídla, kdybych nezakusil tmu, neocenil bych světlo,“ řekl Halík.
Autor: ČTK Foto: Flickr.com