V prosinci roku 2013 v Jižním Súdánu propukl zničující konflikt, který přiměl 4,3 milionu lidí opustit své domovy. Ve středu 12. září znepřátelené strany podepsaly v Addis Abeba mírovou dohodu, která válkou zmítanému národu slibuje ukončení konfliktu.
Kromě oficiálních mírových snah je ale nadmíru důležité i úsilí, které vynakládají samotní obyvatelé země. O smíření mezi lidmi usiluje například Evelyn Letio, vdova a matka čtyř dětí. Evelyn vede iniciativu zaměřenou na vzdělávání žen v oblasti péče o sebe samé, léčby a zvyšování povědomí o právech těch, kteří trpí HIV.
„Bez míru je život velmi těžký. Jako člověk, který žije s HIV, můžete mít přístup k lékům, pokud ale nemáte jídlo, léky jsou zbytečné. Kdo může brát něco tak silného s prázdným žaludkem?
Pomáhám lidem v přístupu k základním potřebám, jako je jídlo nebo čistá voda. Ale chci víc než jen to – chci vidět opravdové smíření.
Život s HIV mě naučil mnoho o tom, jak řešit konflikty. Když jsem se poprvé dozvěděla, že jsem HIV pozitivní, chtěla jsem svého mrtvého manžela vyhrabat ze země a rozřezat ho na kusy. Byla jsem plná zlosti a hořkosti, že přinesl HIV do našich životů. Nemyslela jsem na nic jiného než na smrt a pomstu. Nikdy by mě nenapadlo, že by život s HIV mohl přinést smíření.
Uprostřed mé nemoci a zoufalství mi ale Bůh řekl: Dcero moje, ať už s HIV nebo bez, ty musíš žít.
Kvůli HIV jsem se setkala s odmítnutím a izolací. Ženy s HIV jsou v této zemi vyháněny ze svých domovů, opuštěny rodinami jsou odsouzené k vyhladovění. Odnášejí je do buší, kde jsou ponechány smrti.
Moje zkušenost s životem s HIV mě vedla roku 2013 k založení sítě National Empowerment of Positive Women United, nyní máme 1 597 členů. Většina z nás, i když ne všechny, jsme HIV pozitivní. Pokud někdo za mnou přijde zničený nemocí nebo konfliktem, naslouchám mu. V Jižním Súdánu konflikt zničil životy milionů lidí.
Přes 400 našich členek se nakazilo HIV, protože byly znásilněny. Mnohé jsme přežily sexuální násilí. V konfliktu bojují sice muži, trpíme ale všichni. Ženy a děti trpí nesmírně, je tu tolik sexuálního a genderově orientovaného násilí – tříleté holčičky jsou znásilňovány a zabíjeny. Je zde velká potřeba uzdravení a odpuštění. Sousedství jsou etnicky rozdělena, v naší ženské skupině se ale scházíme všechny společně. Nezáleží na tom, kdo jste. Všichni jsme z Jižního Súdánu. Bůh nás umístil společně do této země. Mír musí začít doma. Péče o sebe samé a hojení traumat jsou základní součástí mé práce.
Pokud my, kteří jsme extrémně marginalizovaní kvůli tomu, že jsme HIV pozitivní, můžeme najít své místo a hlas, určitě to dá naději ostatním, že také mohou získat přijetí, hodnotu, důstojnost a být součástí přeměny naší země – nehledě na věk, pohlaví nebo status. Už teď jsme svědky mírového soužití, odpuštění a jednoty v místech, kde pracujeme. Smíření musí začít v našich vlastních srdcích a odtud plynout do rodin, sousedství a do celé komunity, nehledě na etnický původ nebo HIV. Tohle musí být naše budoucnost.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Kristýna Gillíková Zdroj: Christian Today Foto: Tearfund