V článku z roku 2007 označil magazín Christianity Today britského církevního historika Andrewa Wallse (1928-2021) za „nejdůležitějšího člověka, kterého neznáte“. Mezi jeho největší zásluhy patří to, že pomohl obrátit pozornost západních vědců k pozoruhodnému růstu křesťanství na globálním Jihu. Wallsova práce na tématu, které tehdy nazýval „nezápadní křesťanství“, byla umocněna úsilím Davida B. Barretta (1927-2011), jehož průkopnický výzkum globálních náboženských statistik přinesl Světovou křesťanskou encyklopedii, kterou společně vydali Todd Johnson a Gina Zurlo.
Podle Christianity Today nyní víme, že demografické centrum křesťanství se během 20. století dramaticky přesunulo na globální Jih, a víme také mnohem více o tom, jak k tomu vlastně došlo. Evangelikalismus jako jeden z nejrychleji rostoucích demografických proudů v rámci globálního křesťanství k těmto proměnám významně přispěl.
SOUVISEJÍCÍ – Více než 130 tisíc dolarů se vybralo na misionářský pár zabitý na Haiti
V současné době tvoří více než 77 % světových evangelikálů Afričané, Asiaté a obyvatelé Latinské Ameriky. I když značný počet amerických evangelikálů může být příznivcem nějaké formy křesťanského nacionalismu, často se neuvádí, že naprostá většina světových evangelikálů nejsou ani běloši, ani Američané. Evangelikálové po celém světě nejsou jednotní v otázkách politiky a rasy, ale kladou velký důraz na Bibli, ústřední poselství kříže a potřebu znovuzrození.
Evangelikalismus tedy zjevně není americkým hnutím. Naprostá většina světových evangelíků žije na globálním Jihu a aktivně se zapojuje do vysílání misionářů do všech končin světa. Světová rada církví začala počátkem 60. let 20. století používat jazyk „svědectví na šesti kontinentech“, aby popsala, jak jsou nyní na všech kontinentech světa zakládána nová misijní střediska.
Když se evangelikálové v roce 1974 sešli ve švýcarském Lausanne na prvním mezinárodním kongresu o světové evangelizaci, konstatovali, že dominantní role západních misií rychle mizí. V osmdesátých letech minulého století evangelikál Luis Bush z Argentiny, který se stal vlivným představitelem v oblasti misie, vymyslel výraz „okno 10/40“. Tento název označoval oblasti severní Afriky, jižní a jihovýchodní Asie a Blízkého východu, soustředěné do jediného geografického obdélníku mezi 10 a 40 stupni severní šířky.
Bush doufal, že se mu podaří zmobilizovat evangelikální misijní hnutí z Afriky, Asie a Latinské Ameriky do míst, kam se západní misionáři dostávají obtížněji. V průběhu 90. let dával najevo, že toto misijní úsilí nepovedou Američané, ale křesťanští vůdci z Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Američané v misijních kruzích zpopularizovali jazyk „okna 10/40“, ale Bush pořádal masová setkání v Africe, Asii a Latinské Americe, aby mobilizoval misionáře ze zemí globálního Jihu. Dnes je téměř polovina světových mezikulturních misionářů na plný úvazek vysílána z globálního Jihu, přičemž země jako Brazílie, Jižní Korea a Indie patří mezi nejvýznamnější vysílající země.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 6. června 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
