V prestižním Izraelském muzeu v Jeruzalémě, mezi jehož nejznámější exponáty patří svitky od Mrtvého moře, byla koncem prosince otevřena mimořádná výstava, jejímž tématem je zobrazování Ježíše židovskými umělci. Zahrnuje díla židovských malířů, grafiků a sochařů od 19. století až do dnešní doby a zkoumá, jak se vyrovnávali s postavou Ježíše.
Zobrazeno je na 150 prací 40 umělců, kteří ilustrují postupný vývoj židovských postojů ke křesťanskému Spasiteli. V anotaci se uvádí: „Evropští Židé znovu objevili Ježíše jako Žida a zobrazovali ho jako symbol židovského utrpení. Sionističtí umělci zase pracují s tématem vzkříšení, které je jim metaforou pro obnovení židovské domoviny. Někteří izraelští umělci vnímají Ježíše jako společenského rebela či nepochopeného proroka, jiní se identifikují s jeho utrpením a obětí pro lidstvo a spojují je se současnými obětmi netolerance a válek.“
Zobrazování Ježíše jako Žida bylo v Evropě, kde Židé žili obklopeni křesťanskou kulturou, možno vnímat jako snahu o smíření obou komunit, ale také jako obžalobu křesťanského antijudaismu. Jedním z nejvýznamnějších židovských malířů 19. století byl Maurycy Gottleib. Žil v Polsku a ve svých obrazech se snažil propojit svou židovskou identitu s polskou křesťanskou kulturou. Obraz „Kristus káže v Kafarnaum“ zobrazuje Ježíše, který má na sobě židovský modlitební plášť a kolem hlavy svatozář z křesťanské tradice. Se sympatiemi zobrazený Ježíš zde vystupuje jako židovský učitel.
Identifikace trpícího židovského národa s trpícím Kristem je dobře patrná v obrazech Marca Chagalla. Na výstavě jsou zastoupeny dílem „Žluté ukřižování“, které bylo vytvořeno v roce 1943, v době vrcholícího holocaustu. Ježíš na kříži je na něm zobrazen s židovskými modlitebními řemínky, vedle své pravé ruky má rozvinutý svitek Tóry, který jej identifikuje jako židovského rabína. V pozadí jsou výjevy z protižidovských pogromů a holocaustu. Podobné téma zpracovává grafika, na níž esesák vede Ježíše, který sestupuje s kříže, aby se připojil k zástupu Židů hnaných do plynových komor.
Osobně mě nejvíc překvapila díla sionistických malířů, kteří spojují Kristovo vzkříšení se znovuzrozením židovského státu. Židé se tedy identifikují s osudem Ježíše nejen v jeho utrpení, ale také ve vzkříšení. Paralely mi připomněly biblická místa z proroků, která je často možno vykládat jak ve vztahu k židovskému národu, tak k Ježíši (například „můj služebník“ z Izaiáše).
Výstava je zpracována citlivě a korektně, není z ní cítit žádná předpojatost vůči křesťanství. Pečlivě jsou zpracované popisky, díky nimž se návštěvník seznámí s řadou klíčových novozákonních citátů a pojmů. Dozví se, proč je Ježíš zobrazován jako beránek, nebo že jeho správné hebrejské jméno je Ješua (hebrejsky „spása“), nikoli hanlivé Ješu.
Výstava budí v Izraeli zaslouženou pozornost a náladu asi dobře vystihuje titulek recenze publikované v listu Times of Israel: „Ježíš se vrací k Židům“.
Výstava trvá do 16. dubna.
Mojmír Kallus
