Nedělní pochod „Dziady proti teroru“ v Minsku vedl na Kurapaty. Už jsem psala, že „Dziady“ jsou v podstatě naše Dušičky, Bělorusové si připomínají své předky (dědy) a tradičně to spojují s připomínáním stalinských a hitlerovských obětí. Se jmenováním nového ministra vnitra Lukašenko prohlásil, že demonstranti už se změnili v teroristy, že se s nimi vypořádá, že kdo se dotkne příslušníka, přijde minimálně o ruce a že „zajatce nebereme“. Čekalo se, co tím asi tak myslel…
Kolik se tentokrát v Minsku sešlo lidí, se nedá vůbec odhadnout. Byly jich desítky tisíc, ale ozbrojenci jim nedovolili spojit se ve velký průvod, takže se pohybovali ve skupinách. Dokud šli městem, byl klid, dokonce tam skoro ani nebyly pořádkové síly. Zato kolem demonstrantů nepřetržitě projížděla vojenská technika, antony a dodávky bez poznávacích značek, ohromné množství takových vozidel – a vše mířilo stejným směrem jako lidé – na Kurapaty… Problémy začaly až poblíž cíle pochodu. Tam začalo zadržování, světlošumné granáty, střelba do vzduchu, obušky… Bylo několik zraněných. Na památník Kurapaty, les, v němž jsou kříže na památku zavražděných, navazuje pole. Lidé chtěli jít přes to pole do lesa.
Odehrálo se tam něco, co by vypadlo jako veselá hra na honěnou, kdyby přitom nešlo o životy. Ozbrojenci vjeli na pole svými dodávkami a začali lovit lidi. Ti před nimi utíkali, občas některý OMONovec zakopl a upadnul, jindy někoho chytili a táhli do dodávky, sebrali cyklistu a jeden statečný ozbrojenec se vrhl na kolo, které zůstalo ležet na poli, a hrdinsky ho rozmlátil pendrekem… Tady se můžete podívat na krátký záběr z tohoto lovu demonstrantů https://www.facebook.com/viachorka/posts/10157951629507169 Je to jak záběry z válečného tilmu 🙁 Bylo patrné, že ozbrojenci mají úkol nikoho do lesa-památníku nepustit. Nějakou dobu to vypadalo, že se jim to povede, první vlna lidí, které takto brutálně rozehnali, se začala rozcházet. Pak ale přišla další vlna a výsledek popsal pastor Antoni Bokun slovy: „Díky Bohu za DVANÁCTÝ pochod, pochod do Kurapat, pochod proti teroru! Nehledě na teror, na rozhánění a zatýkání, desítky tisíc Bělorusů šly ne tam, kam mohly, ale tam, kam bylo nutné dnes jít, a DOŠLY! Jako není možné rukama zastavit proud vody, tak dnes nebylo možné zastavit ten lidský proud, který tekl do Kurapat přes dvory, uličkami, přes pole. Je zbytečné uvažovat o tom, že trasa byla špatná, jiná není a my jsme ji prošli. Ať se synové Omonovi děsí, že nemohou nic dělat, protože Hospodin dává lidu vítězství!“ (OMON je bělorusky AMAP a křesťané říkají OMONovcům „synové Anákovi“ nebo „synové Amapovi“)
Oni se prostě nedali zastrašit! OMON střílel do vzduchu a oni šli dál, přímo proti nim, a ozbrojenci před nimi couvali… Na dotazy, zda se nebojí, odpovídají – bojíme se, ale nemáme kam couvnout. Do Kurapat došlo několik tisíc lidí!
V sobotu se konal ženský pochod, k němuž se připojili invalidi. Bylo pár zadržených, mezi nimi „bílo-červeno-bílá nevěsta“, dívka, která chodí na demonstrace ve svatebních šatech s červeným pruhem. Jela z Minsku do Hrodna podpořit stávkující dělníky továrny AZOT, a tam ji sebrali. Mimochodem, je rozvedená a znovu vdaná, a tyto šaty jsou její svatební z první svatby. Současný manžel jí pomáhal na šaty nastříkat červený pruh. Před časem prohlásila, že když milice lidem bere vlajky, rozhodla se, že se sama stane vlajkou… Čeká na soud.
V jedné základní škole povídala ředitelka dětem, že to, co se děje na ulicích, se jich netýká, že je to politika, a ta není pro děti. Kluk ze 7. třídy jí na to odpověděl: „Jak to, že se mě netýká politika, když nevím, jestli táta přijde večer domů? Jestli, když mi jde pro chleba, přijde za chvíli domů, nebo se vrátí až za 15 dnů?“ Tak dnes žijí tamní děti… Také kolovalo video, jak děti v mateřské školce skáčou, hrají si a přitom pokřikují „Žyvie Bělarusl!“ (ať žije Bělorusko!)
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Olga (běloruská křesťanka, která chce zůstat v anonymitě) Datum: 2. listopadu 2020 Foto: Olga – protesty v Bělorusku