Jak u sebe rozpoznat duchovní dary? Určitě ne tak, že budu sedět ve sboru a jen naslouchat novým a novým vyučování o darech. Dokonce ani tak, že si o tom přečtu množství knih nebo zhlédnu desítky videí. Jediný spolehlivý způsob je začít sloužit – sloužit lidem skrze vedení Duchem svatým.
Myslím, že jsem zažil působení Ducha svatého ve všech darech, o kterých se píše ve 12. kapitole Prvního listu Korintským, ale bylo to vždy při službě a často ve chvílích, kdy to bylo velmi těžké. Ani mě v té chvíli nenapadlo, že mě Duch svatý může použít tím či oním způsobem, se kterým jsem do té doby neměl žádnou zkušenost. Dokud neotevřu ústa, nedovím se, zda chce Duch svatý skrze mě mluvit v proroctví nebo hovořit v jazycích. Pokud se nezačnu modlit za uzdravení, nezjistím, zda Duch chce skrze mé modlitby a mé ruce uzdravovat. Pokud nebudu stát před neřešitelnými rozhodnutími, nebudu moci dovolit Duchu svatému, aby mi dal moudré řešení, na které bych sám nikdy nepřišel. Pokud nebudu stát v duchovním boji a střetávat se s nepřátelskou mocí, nebude potřeba, aby mi Duch svatý dával rozpoznání duchů.
Dnes nepřemýšlím o tom, jaký dar používám, ale sloužím s důvěrou, že dostanu to, co momentálně potřebuji. Nebo jinak – že se Duch svatý bude skrze mě projevovat podle aktuální potřeby. Jediné, co po mně chce, je, abych mu to dovolil a neomezoval ho. Působení Ducha svatého skrze nás je v naší moci. Můžeme mu to dovolit, nebo ho také zastavit (1K 14,32). Pokud ho neomezuji, pak zjistím i konkrétní projev – jakým způsobem mě bude používat a skrze jaký dar. Stejný dar se projevuje u každého jiným způsobem, tak jak Duch sám chce. Když zkoumám projev, učím se také rozeznávat, jak ke mně Duch svatý mluví.
Nebojme se!
Další překážkou k poznání našich duchovních darů je strach. Strach, jestli je to z Boha, nebo ne, strach z toho, že se nic nestane a já budu za hlupáka, strach z neznáma, strach z toho, že ztratím kontrolu sám nad sebou, strach z toho, že budu směšný (i sám sobě)… Strach nám brání rozpoznat své obdarování a používat ho.
Někdy sice nemáme strach se modlit za nemocné, jindy Duchu dovolíme, aby skrze nás projevil svou moudrost, ale bojíme se třeba začít prorokovat nebo mluvit v jazycích. Tak sice používáme jeden z darů, ale ostatní dary náš strach přiškrtí. Nebojme se! Má zkušenost je taková, že pokud jsem upřímný před Bohem, pokud jsem poslušný, pokud sloužím Ježíši z horlivosti, pak i kdybych udělal chybu, Bůh to obrátí k dobrému a něco mě skrze to naučí.
Často člověk cítí puzení k tomu, aby se nějakým způsobem modlil, nějak mluvil nebo jednal, ale pochybujeme, zda je to od Boha. Mám pro to praktickou a jednoduchou radu založenou na Ježíšových slovech z Lukášova evangelia 11,10–13: „Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, podá mu kámen? … Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kteří ho žádají.“
Pokud si nejsme jistí, odkud naše nutkání pochází, pak se můžeme ve víře modlit: „Otče, prosím, pokud to není z tvého Ducha, ať to odejde.“ Jestliže to není z Ducha svatého, pak to odejde. Jestliže to zůstane, poděkuji za to Bohu a začnu se tím řídit. A pro příště již vím, jak „chutná“ nutkání z Ducha svatého.
Buď věřím, že Bůh slyší a odpovídá na modlitby, když toužím po jeho vůli, anebo nevěřím, a pak nemá cenu se dary zabývat a hledat duchovní obdarování.
Nevěděli si rady. Jako my
Ve 12. kapitole Prvního listu Korintským se často zabýváme jednotlivými dary, ale věřím, že apoštol Pavel tuto kapitolu psal z jiného důvodu. Vnímám z toho, co napsal (nejen v této kapitole), že Korinťané tato obdarování používali, ale nevěděli si s nimi rady. Přeli se, který dar je větší a důležitější, co je od Boha a co už ne… Tak jako dnes my.
Pavel zde sice vyjmenovává duchovní dary a jednotlivá působení Ducha svatého, ale spíše mě oslovuje poznání, že je to jeden a tentýž Duch svatý, který vše dělá, působí, vzbuzuje, projevuje se ve všech svých dětech, jak sám chce, a ke společnému dobru.
Pavel také říká, abychom usilovali o vyšší dary, a hovoří o lásce. Tím vyšším darem je samotný dar Ducha svatého, který v nás působí a skrze to v nás roste jeho ovoce, jehož vrcholem je Boží láska zjevovaná skrze naše životy. Nejlepším učitelem je sám Učitel.
Autor: Josef Knoflíček Datum: 14. dubna 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Článek je převzat z dubnového čísla mezidenominačního časopisu Život víry (www.zivotviry.cz), jehož hlavní téma tentokrát zní „Dary versus povolání“. Jak rozpoznat či přijmout a rozvíjet své dary – přirozené i duchovní? Jak v tom pomoci dalším lidem? Jak souvisí povolání s identitou? Co když se naše povolání a obdarování míjí? Může se povolání stát modlou? Články, příběhy a ankety na toto téma si můžete přečíst v papírové podobě, ale také elektronicky (PDF) nebo si je poslechnout (mp3).
Dále číslo nabízí např. rozhovor s misionáři v Albánii, zamyšlení Tomáše Dittricha nad aktuální situací s koronavirem, ohlédnutí slovenských politiků-křesťanů za slovenskými parlamentními volbami, knižní recenze, zprávy a mnoho dalšího. Více na www.zivotviry.cz.
