Tato africká země je jednou z nejchudších a nejzaostalejších zemí světa. Pouze 36 % obyvatel umí číst a psát. Až 38 % dětí ve věku 5–14 let pracuje. Myšlenka podporovat činnost International Needs (IN) v Burkině Faso nás v Nadaci Mezinárodní potřeby provázela roky. Věděli jsme, že se jedná o extrémně chudou zemi se silným vlivem islámu. Práce burkinské IN je výsledkem působení křesťanské církve, kterou ve městě Bobo-Dioulasso založil a vede ředitel IN Jean Kone. Jean v sobě nezapře své misionářské a pastorační nadšení a vybudoval zde rovněž biblickou školu.
Spolu s duchovní prací vznikají také veřejně prospěšné projekty. Těmi jsou kvalitní zdravotní centrum a Škola Dobré zprávy (La Bonne Nouvelle School). Její název odkazuje přímo na evangelium, „dobrou zprávu“ a nedává tak pochybnost o tom, že škola má křesťanský charakter.
Školství je v Burkině Faso oficiálně povinné a bezplatné; škol je však málo a ve státních školách bývá ve třídě až 200 dětí. Tomu pak odpovídá kvalita výuky. Proto vláda v loňském roce zavřela v oblasti na 70 škol, které nesplňovaly potřebný standard. Škola Dobré zprávy však byla zachována. Děti jsou do školy přijímány bez ohledu na náboženské vyznání, rozhodující je chudoba a nemožnost rodin řešit situaci vlastními silami. Často jde o poloviční či úplné sirotky, protože těch je v této zbídačené zemi mnoho.
Děti získávají ve Škole Dobré zprávy kvalitní vzdělání, kromě toho se zde také mají možnost setkat s poselstvím, které má potenciál dát lidskému životu mnohem více. Vyučují se zde i předměty „Dobrá zpráva“ a „Křesťanství“ a rodiče jsou s těmito fakty seznámeni. Pochopitelně však někteří nedovolí svým dětem navštěvovat církev, což pracovníci IN respektují.
„Školní“ církev nabízí pravidelné biblické vyučování a modlitební skupinku. Každé pondělí se před začátkem vyučování koná půlhodinové shromáždění se všemi dětmi ze školy.
Pro některé děti byla právě tato pondělní půlhodinka rozhodující pro jejich život, jak svědčí např. tito dva studenti:
Debora z osmé třídy (jméno je kvůli bezpečnosti změněno), která pochází s muslimské rodiny, kde se též praktikovaly staré africké náboženské rituály, vypráví: „Náš život nebyl dobrý, viděla jsem, že je plný bídy a nemocí. Jednoho dne jsem se tatínka zeptala, kam přijdeme po smrti. On mi řekl, že neví, že o tom rozhoduje Alláh. Jeho odpověď mě šokovala, leželo to na mně jako deka. Ve škole míváme každé pondělní ráno společenství a jednou jsem zde uslyšela toto: Kdo věří v Ježíše Krista, přijde do nebe. Od této chvíle nastal v mojí hlavě boj: můj tatínek neví, kam přijdeme po smrti, ale pastor ve škole říká, že kdo přijme Pána Ježíše, přijde po smrti do nebe.
Jeden den jsem ve škole dostala záchvat. Zavolali pastora a když se za mě modlil, pocítila jsem úlevu. Další den jsem vydala svůj život Kristu a pociťuji radikální změnu ve svém duchovním životě, ale i velké zlepšení fyzické, mé zdraví je teď výborné.“
I Pierre (jméno opět není pravé) je žákem ve škole La Bonne Nouvelle. Jeho rodiče jsou oddaní následovníci islámu. Pierre a jeho bratři však od rodičů nepociťovali mnoho lásky, připadali si jako sirotci. To způsobilo, že Pierre doma zlobil a byl na rodiče drzý. Když přišel do školy La Bonne Nouvelle, hned ho upoutalo, jaká je tam disciplína. Studenti se chovali velmi slušně. Během pondělních ranních zamyšlení od pastora slýchával slova o lásce, pilné práci a o Ježíši. Zpočátku se mu to vůbec nelíbilo. Jednomu svému kamarádovi dokonce Pierre řekl, že se křesťanem nikdy nestane.
Ale jednou kazatel mluvil o tom, že Bůh tak miloval svět, že za něj dal svého milovaného syna Ježíše. Také řekl, že Bůh miluje každého a chce lidem požehnat. To se Pierra dotklo. Celý týden přemýšlel o Boží lásce k němu a nakonec odevzdal svůj život Kristu.
I vy můžete mít v Burkině Faso svého školáka. Na www.dalkova-adopce.cz si můžete vybrat konkrétní dítě, kterému budete přispívat na studium částkou 400 až 800 Kč měsíčně. O vývoji dítěte dostanete ročně 4 zprávy ve formě dopisů, vysvědčení a fotografie. Můžete si spolu i dopisovat.