„Levná milost hlásá odpuštění bez nutnosti pokání, křest bez církevní disciplíny, příjímání bez vyznání. Levná milost je milost bez učednictví, milost bez kříže, milost bez Ježíše Krista, žijícího a vtěleného.“
„Toto je doba pro Hitlerův německý lid. Kvůli Hitlerovi se Kristus – náš Bůh, pomocník a vykoupení, stal mezi námi účinným … Hitler je cesta Ducha a Boží vůle, vstoupila do Kristovy církve. “ Tak promlouval německý pastor Hermann Gruner. Jiný farář to podrobněji vysvětlil: „Kristus k nám přišel přes Adolfa Hitlera.“
Po porážce Německa v první světové válce následovala ekonomická krize. Situace byla tak zahanbující, že charismatický Hitler vypadal jako odpověď na modlitbu národa. Jednou z mála výjimek byl teolog Dietrich Bonhoeffer, který byl odhodlán nejen vyvrátit tuto myšlenku, ale také zlikvidovat Hitlera, i kdyby to znamenalo jeho smrt.
Od pacifisty ke spiklenci
Bonhoeffer nebyl vychován v zvlášť radikálním prostředí. Narodil se v aristokratické rodině. Jeho matka byla dcerou kazatele na dvoře císaře Wilhelma II. a jeho otec byl prominentním neurologem a profesorem psychiatrie na univerzitě v Berlíně.
Všech osm dětí vyrůstalo v liberálním, nominálním náboženském prostředí a byli povzbuzováni, aby se zabývali literaturou a výtvarným uměním. Bonhoefferova dovednost ve hře na klavír vedla některé v rodině k myšlence, aby se věnoval hudební kariéře. Když ve věku 14 let Dietrich oznámil, že chce stát teologem, rodina nebyla nadšena.
Bonhoeffer absolvoval univerzitu v Berlíně v roce 1927 ve věku 21 let a pak několik měsíců strávil ve Španělsku jako pomocný pastor německého shromáždění. Pak se vrátil do Německa, aby napsal dizertační práci, která by mu poskytla právo na místo na univerzitě. Poté strávil jeden rok v Americe, na teologickém semináři v New Yorku, než se vrátil na místo přednášejícího na Berlínské univerzitě.
V těchto letech Hitler nastoupil k moci, v lednu 1933 se stal kancléřem Německa. Hitlerova antisemitská rétorika a činy se zintenzivnily – stejně jako jeho oponenti, mezi něž patřili teologové Karl Barth, pastor Martin Niemoller a mladý Bonhoeffer. Spolu s ostatními pastory a teology vytvořili Vyznávající církev, která ve své deklaraci (1934) veřejně prohlásila svou oddanost Ježíši Kristu: „Odmítáme falešné učení, že církev může a musí uznat ještě další události a síly, osobnosti a pravdy jako božské zjevení vedle tohoto jediného Božího Slova … “
Mezitím Bonhoeffer napsal The Cost of discipleship (Cena za učednictví, 1937), výzvu k věrnější a radikálnější poslušnosti Kristu a proti pohodlnému křesťanství: „Levná milost hlásá odpuštění bez nutnosti pokání, křest bez církevní disciplíny, přijímání bez vyznání … Levná milost je milost bez učednictví, milost bez kříže, milost bez Ježíše Krista, žijícího a vtěleného. “
Během této doby Bonhoeffer vyučoval pastory v podzemním semináři Finkenwalde (vláda mu zakázala, aby otevřeně učil). Ale poté, co byl seminář odhalen a uzavřen, Vyznávající církev se zdráhala hovořit proti Hitlerovi a morální opozice se ukázala jako neúčinná, Bonhoeffer začal měnit svou strategii. Do této doby byl pacifistou a snažil se oponovat nacistům prostřednictvím náboženských akcí a morálním přesvědčováním.
Nyní se připojil k německé tajné službě (aby sloužil jako dvojitý agent – při cestování na církevní konference po celé Evropě měl údajně shromažďovat informace o místech, která navštívil, ale místo toho se snažil pomoci Židům uniknout nacistickému útlaku). Bonhoeffer se také stal součastí spiknutí k svržení a později k zavraždění Hitlera.
Když se jeho taktika změnila, odešel do Ameriky, aby se tam stal hostujícím lektorem. Nemohl však otupit pocit zodpovědnosti za svou zemi. Během několika měsíců od svého příjezdu napsal teologovi Reinholdu Niebuhrovi: „Udělal jsem chybu, když jsem přišel do Ameriky. Musím prožít tuto těžkou dobu v našich národních dějinách. Jak mohu pomoci s rekonstrukcí křesťanského života v Německu po válce, když se svým lidem tuto dobu nesdílím.“
Přestože se Bonhoeffer účastnil plánování různých akcí s cílem odstranit Hitlera, nikdy nebyl v centru. Nakonec byl zatčen pro své úsilí o záchranu Židů. V dubnu v roce 1943 dorazili dva muži v černém Mercedesu, naložili Bonhoeffera do auta a odvezli ho do vězení Tegel.
Bonhoeffer strávil dva roky ve vězení, odkud si dopisoval s rodinou a přáteli, povzbuzoval spoluvězně a přemýšlel nad tím, co znamená „Ježíš Kristus přítomný“. Jak měsíce postupovaly, formuloval novou teologii, která vytváří enigmatické linie, inspirované úvahami o povaze křesťanského skutku v dějinách.
„Bůh se nechává světem přibít na kříž,“ napsal. „On je slabý a bezmocný ve světě, a to je právě cesta, jediná cesta, ve které je s námi a pomáhá nám. Je zcela jasné, že Kristus nám pomáhá nikoliv díky své všemocnosti , ale díky své slabosti a utrpení. Není to náboženský skutek, který vede člověka ke zbožnosti, ale účast na Božím utrpení v sekulárním světě.“
Nakonec byl Bonhoeffer převezen z Tegelu do Buchenwaldu a poté do vyhlazovacího tábora ve Flossenbürgu. 9. dubna 1945, měsíc před kapitulací Německa, byl oběšen se šesti dalšími pomocníky.
O deset let později svědek Bonhoefferovy popravy popsal scénu takto: „Vězni vyšli ven a četly se jim verdikty vojenského soudu. Otevřenými dveřmi místnosti jsem viděl pastora Bonhoeffera před tím, než si vzal vězeňský oděv. Klečel na podlaze a modlil se k Bohu. Byl jsem hluboce pohnut způsobem, jak se tento oblíbený člověk modlil, tak oddaný a tak jistý, že Bůh jeho modlitbu slyší. Pak vylezl po schodech k šibenici, statečný a smířený. Jeho smrt následovala za pár vteřin. Ve svých téměř padesáti letech lékařské praxe jsem neviděl umírat člověka tak plně podřízeného Boží vůli. “
Bonhoefferova vězeňská korespondence byla nakonec upravena a vydávána jako dopisy a dokumenty z vězení.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: -mn- Zdroj: Christianity Today Foto: youtube.com