Vatikán – Vatikánská komise, která studuje historii žen sloužících jako diakonky v církvi, nebyla schopna nalézt konsenzus o jejich úloze v prvním století křesťanství a dosud nemá „definitivní odpověď,“ řekl papež.
NCR (National Catholic Reporter) informuje, že na tiskové konferenci na palubě letu zpět do Říma, po jeho třídenní návštěvě Bulharska a Severní Makedonie, papež řekl, že primární otázkou je, zda ženy, které sloužily jako jáhenky, byly vysvěceny způsobem podobným mužským diakonům?
Každý z 12 členů komise to podle Františka viděl odlišně. „Pracovali spolu,“ vysvětlil papež. „A našli dohodu až do určitého bodu. Ale každý z nich má svou vlastní vizi, která nesouhlasí s představou ostatních,“ dodal k situaci kolem svěcení žen. Komise bude nadále studovat a pokračovat ve své úloze.
Žena za kazatelnou? Joyce Meyer říká ano
Víte, kdo měl úplně první kázání o zmrtvýchvstalém Pánu? Joyce Meyer v jednom výkladu dvacáté kapitoly Janova evangelia uvedla, že to byla Marie Magdalská. Marie Magdalská se stala první osobou, které se Pán skutečně ukázal a řekl jí, aby zvěstovala učedníkům Jeho zmrtvýchvstání.
Otázku úlohy žen v církvi řeší křesťané napříč denominacemi
Zřejmě vás vůbec nepřekvapí, že ženy jsou dle průzkumů zbožnější než muži. Podle Pew Research Center ženy navštěvují častěji bohoslužby, rovněž se i více modlí. Představa otce rodiny, který kráčí se svými třemi dětmi na bohoslužbu, zatímco jeho manželka se doma dívá na svůj oblíbený seriál, působí neuvěřitelně, i když samozřejmě i takové případy existují. Pravdou však je, že situace bývá spíše opačná.
John Piper v jedné ze svých relací pořadu Ask Pastor John řešil nepoměr svobodných mužů a žen při misiích. Podle jeho zjištění osmdesát procent misionářů tvoří ženy, pouze dvacet procent muži. Ženy jsou obecně zbožnější, častěji navštěvují kostely, více se modlí a přece nemají ve většině denominacích možnost dosáhnout stejné pozice ve službě v církvi, jako muži.
V současné době katolická ani pravoslavná církev nepovoluje ordinaci žen. U protestantů je tato problematika řešena v závislosti na denominaci. K výrazné změně došlo ve 20. století, kdy některé protestantské církve povolily službu žen na pozici kazatele. K takovým denominacím patří například anglikáni, luteráni, reformování či metodisté. John Wesley, zakladatel metodistického hnutí, dal podle webu denominace licenci ke kázání Sarah Crosbyové v roce 1761. Zakladatel Armády spásy William Booth povolil službu žen ve všech pozicích. Jeho manželka Catherine Boothová sama kázala a rovněž službu žen v církvi prosazovala. Svoje argumenty shrnula ve svém díle Female Ministry, or Woman’s right to preach the Gospel.
Velmi speciální postavení má žena v Církvi adventistů sedmého dne. Ellen Whiteová stála u zrodu této denominace a její „prorocké zjevení“ a teologie výrazně ovlivnily zrod a fungování této církve. V České republice dovoluje svěcení žen např. Českobratrská církev evangelická, Církev československá husitská nebo Evangelická církev metodistická.
Ženy – evangelistky mají historické kořeny v americkém charismatickém protestantismu. Níže zmíněné ženy svou službou zasáhly řádově miliony lidí.
Maria Woodworth-Etterová byla putující evangelistkou. Na svých shromážděních se často dostávala do transu. Lidé při jejích mítincích zažívali působení Ducha svatého a uzdravení. V roce 1918 vytvořila sbor v Indianapolis pod názvem Woodworth-Etter Tabernacle. Zde sloužila až do své smrti.
Aimee Semple McPhersonová byla známá pro své uzdravovací kampaně a kázání ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století. V Los Angeles založila Foursquare Gospel Church. Tisíce lidí navštěvovaly shromáždění se „sestrou Aimee.“ Patří jí jedinečné místo v rozpoznání důležitosti médií v moderním světě a jako jedna z prvních začala používat rádio k hlásání dobré zvěsti. V Los Angeles se její sbor stal místem, kde lidé denně dostávali stravu a oblečení zdarma. Dá se říci, že pro svou oblíbenost v médiích se z ní stala první křesťanská celebrita.
Kathryn Kuhlmanová cestovala po USA a vedla „uzdravující shromáždění.“ Patřila mezi hlavní postavy tzv. letničně-charismatického hnutí v letech 1940 až 1970. Měla vlastní televizní program s názvem „I Believe in Miracles“ (Věřím v zázraky).
Joyce Meyer byla v dětství pravidelně sexuálně zneužívána vlastním otcem. Po prvním rozpadlém manželství se vdala za Davea Meyera. Díky luteránskému sboru v Missioury se dostává k charizmatikům, kde začíná vést ženskou skupinku a vyučovat. V roce 1985 opouští toto společenství a vede svou vlastní službu. Joyce Meyerová začala cestovat a vyučovat jako host na různých konferencích a ve sborech. Po vysílání v rádiu spustila i televizní pořad. Dnes je její program „Enjoying Everyday Life“ (Užívej si každodenní život) vysílán do celého světa.
Téma služby žen v církvi je dnes stále velmi aktuální. Ježíše obklopovali nejen jeho učedníci, ale i ženy a jejich služba ho provázela během jeho veřejného působení. Láska ke Kristu přivedla ženy až pod kříž, kde odvaha a víra učedníků selhala, a proto je důležité i pro dnešní církev, aby dokázala co nejlépe využívat hlubokou víru žen a jejich potenciál k budování Božího království.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-mn- Foto: Flick/ Wesley Fryer