Hledáme-li v Novém zákoně ponaučení pro dnešní misijní práci, musíme si být vědomi rozdílů mezi texty popisnými a přikazujícími. Kopírovat každou podrobnost z reality života prvotní církve, jak ji popisuje Písmo, nelze – a ani se to od nás neočekává.
Například Ježíš většinou – na rozdíl od pozdějších misionářů, kteří jej v tom nenapodobují – pobýval mimo velká města, zaměřoval se na městečka a vesnice, a také zřídkakdy věnoval pozornost pohanům. Pro pozdější církevní společenství těžko může být vzorem taková autorita, jaká náležela v kruhu Dvanácti a v rané církvi Petrovi. Rovněž je dnes pro většinu křesťanů nemožné kázat pravidelně v synagogách, jak činíval Pavel.
Oproti tomu najdeme v Ježíšově, Petrově i Pavlově službě některé vzory, z nichž se v našem misijním úsilí můžeme stále učit. Uvedeme deset z nich:
1. Základem misijní práce je vůle Boží a Ježíšova.
Podnětem pro Ježíšovu činnost byla vůle Boha Otce, který jej vyslal (Matouš 10,40; Jan 4,34). Jeho „pokrmem“ bylo činit vůli toho, který ho poslal do světa (Jan 4,34). Petra povolal a vyslal Ježíš, a jeho vyslání obsahovalo předpověď mučednictví (Marek 3,14; Matouš 10,1; Jan 12,17-19). I Pavlova misijní práce byla založena na povolání ze strany Boží milosti a na pověření ze strany Mesiáše Ježíše, kterého měl zvěstovat mezi Židy i pohany (Galatským 1,15-16; Skutky 9,6.15-16).
SOUVISEJÍCÍ – Čínští pastoři vás naučí to, co vás nenaučí ani Jan Kalvín
2. Poslání a tedy i misie církve se zaměřuje na Ježíše, ukřižovaného a vzkříšeného Mesiáše a Spasitele.
Čtyři evangelia se ve svém vyprávění soustředí na Ježíšův poslední týden v Jeruzalémě, který vrcholí jeho smrtí a vzkříšením. Ježíš ujišťuje, že jeho posláním je „být vyvýšen“ (tj. zemřít na kříži), aby každý, kdo v něj věří, mohl mít věčný život (Jan 3,14-15). Podle Petra vynesl Ježíš na svém těle naše hříchy na kříž, „abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti (1. Petrův 2,24)“. Pavel se nechlubí „ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista“, jímž byl pro Pavla svět ukřižován a on pro svět (Galatským 6,14), neboť právě Ježíšovým křížem Bůh smiřuje židovské a pohanské hříšníky (Efezským 2,16). Jeho zvěstování se soustavně zaměřuje na „Krista ukřižovaného“ (1. Korintským 1,23).
3. Misijní práce se zaměřuje také na odpuštění hříchů.
V prvním svém zázraku, jak o něm podává zprávu Marek, sděluje Ježíš ochrnutému muži, že jsou mu odpuštěny hříchy, a následně jej uzdravuje (Marek 2). Cílem služby Syna člověka je dát svůj život jako výkupné (Marek 10,45). Petr vyzývá tisíce Židů z diaspory, kteří tehdy navštívili Jeruzalém, i místní obyvatelstvo, k pokání (obrácení) a přijetí křtu „ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů“ (Skutky 2,38). Židům v Pisidské Antiochii Pavel vysvětluje, že „skrze něho se [jim] zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž [je] nemohl zprostit Mojžíšův zákon“ (Skutky 13,38-39).
4. Ústřední místo v misijní práci má ústní zvěstování evangelia.
Ústní zvěstování o přítomnosti Božího království má u Ježíše přednost před zázraky, které vykonal. Když sanhedrin (nejvyšší židovský soud) Petrovi a Janovi nařídil, aby přestali mluvit v Ježíšově jménu, trvali na tom, že jsou povinni poslouchat spíš Boha než lidi, neboť „o tom, co viděli a slyšeli, nemohou mlčet“ (Skutky 4,20). Pavel zdůrazňuje „slovo a skutek“, které jsou někdy doprovázeny mocí znamení a divů (Římanům 15,18-19).
SOUVISEJÍCÍ – Proč jsem opustila sociální sítě – a už se tam nevrátím
5. Misionáři jsou závislí na Boží moci, na moci Ducha svatého a na moci Mesiáše Ježíše.
Ježíš vymítá démony prstem Božím (Lukáš 11,20). Povolání Petra a Dvanácti k misii od Jeruzaléma po Judsko a Samařsko a až na sám konec země doprovází zmocnění Duchem svatým, kterého zaslíbil Bůh Otec a kterého vysílá Ježíš (Skutky 1,8). Když Petr oslovuje nejvyšší židovský soud a vysvětluje význam Ježíšovy smrti a vzkříšení, naplňuje jej Duch svatý (Skutky 4,8).
Pavel ví, že Židé a pohané, pro něž je prohlášení o ukřižovaném Mesiáši Ježíši nesmyslem a kamenem úrazu, neuvěří v Ježíše díky skvělému řečnickému umění, nýbrž jedině díky demonstraci Boží moci a moci Ducha (1. Korintským 2,1-4). Když Pavel ujišťuje, že se neodvažuje mluvit o něčem, co by skrze něj slovem i skutkem nevykonal Kristus (Římanům 15,18), potvrzuje tím, že v jeho misijním zvěstování a pastýřském vedení působí Ježíš.
6. Základní misijní strategie spočívá ve zvěstování všem lidem bez výjimky, že Bůh se zjevil v Ježíši.
Ježíš mluvil před zástupy i jednotlivci; komunikoval s muži i ženami, dospělými i dětmi, zbožnými farizeji i hříšníky pohrdajícími zákonem, s učenými zákoníky i lidmi posedlými démony (Marek 1,21-34; 2,13-17; 5,1-43). Petr vysvětloval Ježíšův význam Židům z diaspory, kteří přišli do Jeruzaléma, jeruzalémským občanům, členům sanhedrinu, Judejcům, Samařanům i vojenskému veliteli v Caesareji (Skutky 2,14-41; 4,1-12; 10,34-38). Pavel zvěstoval evangelium Židům i polyteistům, Řekům i barbarům, mužům i ženám, vzdělaným i nevzdělaným (Římanům 1,14; 1. Korintským 9,19-23).
SOUVISEJÍCÍ – „Ježíš opustil tuto budovu“: Nárůst sekularismu ve Skotsku a náznaky naděje
7. Taktická rozhodnutí ohledně zaměření misie na určitá zeměpisná místa nebo etnika plynou často z existujících možností nebo z vnějších tlaků.
Ježíš občas odcházel do oblastí, kde žili pohané, aby byl sám se svými učedníky; bylo-li ale třeba, posloužil i pohanům (Marek 7,24-30). Petr navštívil Samařsko, když slyšel, že noví samařští věřící nepřijali Ducha svatého. Přitom jednal s čarodějem Šimonem a následně se vydal hlásat evangelium v mnoha samařských vsích (Skutky 8,14-25). Šel do Caesareje, kde se stal – poté, co jej Pán přiměl nedívat se na pohany jako na nečisté – nástrojem obrácení důstojníka římského vojska (Skutky 10,1-11,18).
Pavel se po svém obrácení pustil do misijní práce v sousední oblasti – v Arábii (Galatským 1,17). A také v Kilikii (Galatským 21), kde ve městě Tarsu vyrůstal. Později, když byl jeho život ohrožen intrikami v Damašku i v Jeruzalémě, mu to, že byl občanem Tarsu a římským občanem, zajistilo politickou ochranu. Pavel byl opakovaně nucen odcházet z měst kvůli místní opozici, a tím si otevíral nové oblasti pro zvěstování evangelia.
8. Ve snaze zvěstovat evangelium ve velkých městech, městečkách i vsích misionáři cestují.
Ani Ježíš nečekal, až lidé přijdou k němu: iniciativně cestoval do galilejských vesnic, měst i dvorců (Marek 6,56) a příležitostně do Jeruzaléma, hlavního městského střediska v Judeji (Jan 2,13; 5,1; 10,22). Petr působil v Jeruzalémě, v městečkách Lyddě a Joppe i v samařských vsích (Skutky 8,14-25; 9,32-43). Pavel procestoval oblasti a provincie severního Středomoří a zvěstoval evangelium v městečkách – v Pisidské Antiochii, Lystře, Ikoniu a Derbe, i ve velkých městských střediscích jako byly syrská Antiochie nebo Efez. A také v menších vsích náležejících k hlavnímu městu určité oblasti (Skutky 13.48-49).
9. Misionáři pracovali v týmech.
Ježíš povolal Dvanáct, které vycvičil v rybáře lidí (Marek 1,17) a vysílal je po dvou (Marek 6,7). Zdá se, že Petr a Jan tvořili tým v Jeruzalémě a Samařsku (Skutky 3,1; 8,14-25). Pavel se obklopil spolupracovníky, k nimž patřili zejména Timoteus a Titus. (Mezi asi stem jmen v knize Skutků a v Pavlových dopisech s Pavlem souvisejících poznáváme 38 jmen lidí, kteří byli v té či oné době jeho spolupracovníky.)
10. Misionáři nikdy neoslavovali sami sebe; vždy oslavovali Boha.
Ježíš své následovníky vyzývá: „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích“ (Matouš 5,16). I sám Ježíš potvrzuje, že jeho sláva by nic nebyla, kdyby oslavoval sám sebe. Jej oslavuje jeho Otec (Jan 8,54). Petr má starost, aby věřící, kteří promlouvají Boží slovo a slouží společenství, oslavovali ve všech záležitostech Boha skrze Ježíše Krista, jemuž „buď sláva i moc na věky věků“ (1. Petrův 4,11).
Když judští věřící slyší, že někdejší pronásledovatel Pavel nyní hlásá evangelium, oslavují Boha (Galatským 1,24). Věřícím v Malé Asii Pavel připomíná, že to, že je Bůh prostřednictvím Mesiáše přijal za své děti, je důvodem, aby „chválili slávu jeho milosti“ (Efezským 1,6). Rozmach Pavlovy misie znamená, že slovo Páně je všude oslavováno (2. Tesalonickým 3,1), jelikož noví i staří věřící jsou oddáni Bohu a Otci všech, „který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech“ (Efezským 4,6).
Autor: Eckhard Schnabel Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 21. ledna 2023 Foto: Wikimedia Commons – apoštol Pavel
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
