Mýty mohou být nebezpečné. Falešné příběhy mohou vklouznout do naší mysli skrze zprávy, konverzaci nebo přes sociální sítě. Pokud těmto mýtům uvěříme, mohou změnit náš způsob přemýšlení, chování a uvést nás do pasivity. Sám jsem mnoha níže popsaným mýtům uvěřil. Některé jsou osobní, jiné jsou široce velmi rozšířené, a nelze jinak, než se jich vzdát, abychom uviděli celý obraz pronásledování. Naši bratři a sestry v Kristu spoléhají na naše modlitby a podporu – a my se nemůžeme nechat svést falešnými představami.
1. O pronásledování se jedná pouze v případě násilí.
Pronásledování křesťanů zahrnuje nejen násilí – jen si vzpomeňme na nedávné hrozné útoky na kostely v Egyptě během Květné neděle – ale i pomalou a vytrvalou ostrakizaci a útlak křesťanských obyvatel. Nazýváme to sevření, zmáčknutí. V mnoha částech světa sledujeme dlouhodobé úsilí vytlačit křesťany na okraj společnosti, odříznout je od společenského života, přístupu k lékařské péči a dobrému zaměstnání – jedná se s nimi jako s méněcennými. Takové pronásledování je běžné v Bhútánu, Vietnamu, Indii a mnoha dalších státech světa. Média zajímá jen násilí, ale vytrvalé pronásledování křesťanů se odehrává v mnohem větší a nepředstavitelné šíři. Jenom to neuvidíte ve zprávách.
2. Křesťané jsou nejvíce pronásledováni na Blízkém východě.
Křesťané na Blízkém východě mohou svou víru prezentovat navenek jen stěží. To je pravda, na místech jako jsou Írán, Katar, Eritrea, je žít jako křesťan nebezpečné a značně riskantní a znamená ohrožení života. Avšak ještě horší to je v Indii, Severní Koreji, Nigérii a Číně. To ve zprávách často neuslyšíme, ale zde je pronásledování jenom řečí čísel ohromné a mnohem horší než na Blízkém východě. Nejde o to srovnávat jednotlivé země, ale je třeba mít povědomí o realitě. Blízký východ je pro křesťany nebezpečný, ale zdaleka to není jediné a nejhorší místo na světě.
3. Pronásledovaní křesťané chtějí jen uniknout.
Tak to je veliký omyl. Měli bychom se modlit za úlevu a prosazení lidských práv, ale mnozí křesťané spíše žádají o modlitby za vytrvalost. Chtějí zůstat doma, aby mohli být ostatním svědectvím. Někdy nezbývá nic jiného než útěk, ale mnozí spíše prosí o sílu, životní prostředky a důležitý trénink, aby mohli v pronásledování obstát ke slávě Ježíše Krista.
4. Až skončí IS, pronásledování v Iráku a Sýrii přestane.
Jasně že je IS pro křesťany nesmírně nebezpečný. Jejich teroristické útoky plní stránky všech médií. Přesto si nemysleme, že až bude poražen, pronásledování na Blízkém východě ustane. Jeden bezpečnostní poradce to komentoval takto: Dokud budou muslimové věřit koránu, budou křesťané na Blízkém východě pronásledováni. Důvodem je jejich teologie. Nechceme tu IS, ale s nimi náš boj za lidská práva na Blízkém východě nekončí, zvláště za křesťany, není to tak jednoduché.
5. Pronásledování už bylo horší.
Špatně. Žijeme v době, kdy pronásledování graduje nejvíce za celou historii. Více než 200 milionů křesťanů čelí běžně nějaké formě útlaku. Každý měsíc je zabito pro svou víru v Ježíše 322 křesťanů, je zničeno 214 kostelů a je zaznamenáno 722 násilných činů proti křesťanům. V minulosti to bylo bez pochyby hrozné, ale celosvětově nebylo pronásledování nikdy tak intenzivní jako je dnes.
6. Bůh si používá pronásledování jako trest.
Upřímně řečeno, toto je elitářský postoj. Je tak snadné pohrdat méně rozvinutými kulturami a pokládat jejich stupeň rozvoje za důsledek malého duchovního růstu nebo poslušnosti. To tak není. Rychlejší technologický rozvoj nebo ekonomický úspěch neznamená automaticky větší duchovnost. A navíc Bůh využije pronásledování, aby se evangelium šířilo, a věřící, aby byli posíleni ve víře. Pronásledování převládalo v první církvi, zvláště za Pavla. Boží cesty nikdy zcela nepochopíme, ale je zřejmé, že pronásledování přineslo pročištění a růst církve.
7. Pronásledování vždy církev ničí.
Zraňuje ji, zakouší ztráty a utrpení, ale Bůh má páky na to, aby se skrze utrpení mohlo šířit evangelium, stejně jako ve Skutcích, a aby církev mohla být posilněna. Na to naše mysl nestačí, ale Boží království se pronásledováním šíří. To však neznamená, že se za to takto máme modlit, ale když se to děje, Bůh si to použije k naplnění své svrchované vůle.
8. Pronásledování ve světě se nedotýká americké církve.
I já jsem propadl této iluzi a je nebezpečné takto přemýšlet. Jsme jedno tělo. Když trpí jedna část, trpíme všichni. Proto se musíme informovat o tom, co se děje církvi ve světě. Když vybuchne bomba v Egyptě, vybuchne v celé církvi. Je-li křesťan v Indii pro svou víru vyhnán z domova, jsme všichni bezdomovci. Je-li křesťan zajat v Severní Koreji, je ve vězení celá církev. Je nesmírně důležité o tom vědět, prožívat to a soucítit. Proto nasloucháme, zjišťujeme, modlíme se, postíme se, smutníme a společně uctíváme. Jsme jedno Tělo.
9. Pronásledování křesťanů je pouze kulturní záležitost.
Kultura je složitá věc, to je pravda. Ať v Somálsku, nebo v Sýrii, kulturní rozdíly jsou všude hluboce zakořeněny a samy přispívají k trojímu druhu pronásledování – ze strany vlády, na základě národnosti nebo víry. Avšak pronásledování jde ještě hlouběji. Kořenem je duchovní boj. Nebojujeme proti fyzickým věcem, ale jak píše Pavel v listu Efezským: Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Na to nesmíme zapomínat!
10. Stejně toho moc nezmůžeme…
To je asi největší a nejhorší mýtus ze všech. Je jednoduché si pronásledování představovat jako něco nám vzdáleného a příliš složitého, abychom s tím mohli vůbec něco udělat. Avšak je toho tolik, co můžeme udělat každý den – jít do bitvy a pozvedat své bratry a sestry, kteří trpí na světě pro víru. Modlitba je naší nejsilnější zbraní, která pronikne každou pevností, tam, kam se my nedostaneme. A pokud věříme knize Skutků, modlitba má moc rozlámat okovy, vysvobodit zajaté, pomoci a ulevit trpícím! Můžeme se také nabídnout jako ti, co budou šířit osvětu o pronásledování, psát dopisy, podepisovat petice a vést modlitební skupinky. A také můžeme přispět finančně, aby se jim dostalo první pomoci, na Bible a literaturu, bezpečné bydlení, pastoraci a také prostředky na obnovu zničených domů a modliteben.
Povzbuzuji vás k akci, proste Boha o vedení a učiňte dnes aspoň malý krok, abyste mohli pomoci pronásledovaným křesťanům ve světě!
Brian Orme
Senior Content Director, Open Doors USA
Článek byl původně publikován v časopise Život v Kristu, převzato se svolením redakce