Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!
Ž 51,19
Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.“
L 15,21
Jak má vypadat zkroušenost podle Božího srdce? Projevuje se snad tak, že jsem zkroušený nad sebou samým, když jsem se chtěl někomu zavděčit nebo předvést, jak jsem užitečný, a teď mi mé plány nevycházejí? Nebo snad tak, že jsem zdeptaný z toho, že mi někdo ublížil, křivě se na mě podíval? Trápí mě, jak na mě můj bližní hledí a co si o mně myslí? Mám za to, že zkroušenost podle Božího srdce neznamená sebelítost. Nemám se litovat jako král Saul, ale mám k věci přistupovat jako žalmista David. Když jsem zkroušený podle Božího srdce, zcela jistě jsem zděšený z toho, čeho jsem schopen dopustit se vůči Pánu Bohu, sobě i druhým lidem. Zkroušenost jde ruku v ruce se zármutkem. Můj hřích mě děsí, ale mohu ho předložit Bohu, jehož jsem zarmoutil. Kéž on sám se mnou naloží v souladu se svým charakterem, podobně jako to udělal otec marnotratného syna v našem novozákonním čtení.
Bože, dej, ať mě deptá to, co deptá tebe.
Jr 18,1–10 * L 17,11–19
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení