Hospodin střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje.
Ž 97,10
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci: pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme – a hle, jsme naživu.
2K 6,4.5.8–9
Když je Hospodin s námi, kdo proti nám! Známe toto zvolání, ale naše životní zkušenost mu často ne zcela odpovídá. V tomto světě až příliš často vidíme, že slušný a bohabojný člověk je – snad můžeme říci jen na čas – přemáhán drzostí, bezohledností a různými šejdíři a lumpy. Bylo by velmi snadné upadnout do deziluze a zlobit se na Boha, že to dopouští. Když se ale dobře podíváme, zjistíme, že ono Boží střežení se týká duše – ne pozemských statků, hodností a pozic nebo majetku. Hospodin střeží duši svých věrných a ti tak mohou doufat, že i kdyby je svět stíhal sebevětšími ranami, mají v nebi připravený příbytek.
Laskavý Otče, drž, prosím, mou duši ve svých dlaních a dávej mi každý den poznat, že se ke mně skláníš.
Iz 35,8–10 * Iz 1,10–20
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
