Na svého služebníka jsem vložil svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.
Iz 42,1
Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem.
Mk 10,42–43
Boží slovo nás upozorňuje na jednu skutečnost, která nastane. Tou skutečností je Boží soud. V listu Římanům můžeme číst: „Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží“ (Ř 14,10b). Když na naši zem přišel Pán Ježíš Kristus, přinesl záchranu i soud. Evangelista Jan napsal: „Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi“ (J 5,22). Nesmíme zapomenout, že Pán Ježíš se nechal dobrovolně odsoudit za nás, abychom mohli zpátky k Bohu Otci do jeho království. Tou jedinou cestou k němu je jenom Pán Ježíš Kristus. Dokud žijeme, jsme stále pozváni do vztahu s Kristem. Jedná se o naši budoucnost, o naši věčnost. To nejdůležitější rozhodnutí zde na zemi rozhoduje o tom, kde budu trávit věčnost.
Pane Ježíši, děkuji, že jsi za mne byl odsouzen a trpěl jsi na kříži. Prosím, abych nikdy nezapomněl, že jednou bude soud.
Ga 5,22–26 * 2Pa 26,1–23; Sir 16,17–23
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení