Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
L 16,10

Říká se, že to, jací jsme křesťané, se pozná ne na tom, jak mluvíme o Bohu, ale jak mluvíme o nejobyčejnějších věcech. O Bohu je možné říkat patetické fráze a dělat velká gesta, ale skutečná víra (věrnost Bohu) se projevuje právě v těch zdánlivě všedních a nenápadných okamžicích každodenního života. Jak ukazuje dnešní starozákonní verš, Boží věrnost (v jiných překladech „pravda“) jde v Bibli často ve dvojici s milosrdenstvím. Stejně tak i spravedlnost a pokoj. Problém je, že my lidé tyto Boží dvojice často rozdělujeme – naše „pravda“ je nemilosrdná, naše „spravedlnost“ nepůsobí pokoj, ale rozdělení. Jako Boží děti se v tom máme od svého nebeského Otce ještě mnoho co učit.
Pane, nauč nás být věrní i v maličkostech, aby byl celý náš život prostoupen tebou.

Ř 9,14-23(24-26) * Fp 1,27-2,4