Vrána k vráně sedá. Snad proto si zvolil jako kamaráda spolužáka, který také té výšky moc nepobral – a svalová hmota byla ještě kdesi na cestě. Zatímco během hodiny se učili písmenka, o přestávkách probíhal kurz přežití. Během jedné přestávky zaslechl, že jeho parťák právě prochází kurzem, a ne zcela úspěšně. Jako hrdina odložil svačinu, vykasal si rukávy a se spravedlivým hněvem se vyřítil na chodbu. Než stačil rozhodným hlasem dopovědět: „Co je to tady!“, už mu něčí pěst přistála na tváři a zub, kterým ještě před chvílí ukusoval chleba od maminky, se válel na dlažbě. Bránit někoho občas bolí.
Pane Ježíši, díky, že mne bráníš a dal jsi za mne mnohem víc než jeden zub.

Ef 5,15-20 * Sk 24,1-21