Jsem na zemi jenom hostem.
Ž 119,19
Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas.
Ef 5,15–16
Často slyšíme v médiích politiky a jejich příznivce volat: Tohle je naše země, naše právo, naše kultura – nově příchozí tady nemají co dělat, ničí nám náš způsob života. Téměř nikdy nezazní: Tahle země není naše, byla nám svěřena a ze svého správcovství budeme jednou skládat účty. Jsme tady jen na chvíli – uběhne pár desetiletí, a my už tady nebudeme. V perspektivě času blednou vlastnické nároky na půdu, stavby i majetek, argumenty, kdo tady byl dřív a kdo přišel později, protože život jinde byl už nesnesitelný. Dostali jsme do dočasné správy tuto zemi, která má být zahradou (Gn 2), místem, kde je člověku dobře.
Pomoz, Pane, ať si uvědomíme, že tudy jen procházíme, že jsme tady jen hosty, a dej nám moudrost, ať jsme dobrými správci propůjčeného prostoru na zemi.
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
