Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!
Kaz 5,6
Nenechte se připravit o vítěznou odměnu nikým, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství; nikým, kdo se zabývá svými viděními, nesmyslně se pyšní svou vlastní tělesnou myslí a nedrží se Hlavy, Krista.
Ko 2,18–19 (B21)
Umíme se dnes bát Hospodina? „Dej ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme,“ modlil se Brouček v Karafiátově knize. Jenže jak se pozná bázeň před Hospodinem? Stanovení norem, hledání toho, co je podle Božího Zákona, a přísná poslušnost, o jakou se snažili farizeové? Takto pěstovaný strach vede přirozeně spíš k podrážděnosti, obraně nebo útoku. Představa Boha, kterou církev nesla do světa, vedla někdy k témuž. Možná je bázeň před Hospodinem v tom, že do něho přestaneme promítat své sny, frustrace, normy, zvyky… Že slyšíme a připustíme, co znamená, že je Svatý, co znamená svatá, svaté; že jsme mu blíž tehdy, když milujeme, než když normalizujeme; když přijímáme a tvoříme, než když blokujeme a vedeme prázdné řeči.
Proměň, Pane, svou přítomností má slova i skutky, sny i noční můry, ať mě tvá blízkost a svatost vedou k pokoře.
L 18,15–17 * J 4,1–26
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
