Jákob procitl ze spánku a zvolal: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“
Gn 28,16–17
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
J 1,14
Co Jákob viděl té noci v Bét-elu, bylo velmi povzbudivé. Žebřík až do nebes a Boží posly, jak jej obousměrně užívají. Hospodina, který mu slíbil totéž, co kdysi Abrahamovi, a navíc věrné provázení na cestě. A přece v něm to svaté místo budí velkou bázeň. Bojí se blízkosti svatého Boha, do které nepatří nikdo nesvatý. Jediný svatý chrám Boží, kde Boží blízkost nebudí v člověku strach, je Slovo tělem učiněné, které se ubytovalo mezi námi – Ježíš Kristus, Immanuel. V něm je svatý Bůh na dotek, a přece k sobě zve hříšné, usedá s nimi za stůl na znamení Boží milosti a lásky, rozdílí jim chléb života a víno radosti. A oni se nemusí bát, že jsou málo čistí a svatí pro takovou společnost, neboť on je svou obětí očistil a dal jim moc stát se Božími dětmi.
Náš Otče, děkujeme ti, že Kristův kříž je žebřík a most, po kterém můžeme přijít až před tvou tvář a být přijati.
L 6,43–49 * Dt 15,12–18