Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou.
Ž 84,5 (K)
My sami jsme slabí a často ani nenacházíme slova k modlitbě. Ale Duch Boží nám přichází na pomoc a úpěnlivě volá za nás slovy, která se vymykají našemu jazyku.
Ř 8,26 (SNC)
Blahoslavení, kteří chodí do domu Páně – znamená to, že ti, kdo chodí do kostela, mají nějakou výhodu, benefit? Jenže co když zrovna nevím, jak se v tom kostele cítit, chovat, modlit?
Blahoslavení, kteří jsou doma v Božím světě – znamená to, že ti, kdo chodí do přírody, mají nějakou výhodu, benefit? Jenže co když se bojím oteplování, odpadu, zimy?
Ještě že Boží svět, ten posvátný, ten venku a koneckonců i ten u mě doma, není úplně osamělý. Že existuje společnost – ta lidská i ta Nejvyšší, která může ulevit, nahradit moje chybějící slova, otevřít mi smysly i nitro pro dobro a krásu a lásku. Podněcuje pohyb, který zahřeje i osvěží, přináší světlo, které rozsvěcuje naději. Když se taková pomoc děje, někdy mi ze srdce začne plynout chvála, co se dotýká věčnosti. I tohle chodím hledat do kostela a do přírody. Přijímat Boží benefity.
Duchu svatý, děkuji ti, že doplňuješ mé modlitby. Děkuji za lidi, kteří se modlí za mě. A děkuju za umění a přírodu, které mě učí vyjadřovat se někdy i beze slov.
Sk 25,6–12 * 2K 8,1–15
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení