Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.
Ž 31,17
Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení.
L 1,46-48
Boží milosrdenství je jako nevyčerpatelná studna plná vody uprostřed pouště zmaru a hříchu. Vyčerpaný poutník se k ní dotrmácí a bez ohledu na to, jak veliká je jeho žízeň, vždy v ní najde dostatek vody k tomu, aby ji uhasil. Předpokládá to ale jediné – obrátit se k poušti hříchu zády. Uvědomit si, že v jejích vyprahlých skaliskách čeká jenom smrt a zmar.
Dnes začíná doba postní, doba, kdy se smíme v pokání postavit před svého Pána a požádat ho o tu vodu živou, kterou je sám Kristus. V jeho síle nám pak již sebedelší cesta pouští tohoto světa nebude připadat hrozivá. Chceme kráčet vpřed jako Pánovi služebníci, byť často slabí a nehodní – a Pán nad námi rozjasňuje svou tvář.
Hospodine, Pane náš, dej, abychom se dokázali v srdci obrátit a nalezli u tebe odpuštění a pokoj.
Mt 6,16-21 * 1S 5,1-12
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení