Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil.
Ex 15,1
Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi.
1J 3,1
Říkám si, jestli opravdu chválíme Boha dobře. Chválíme a zpíváme radostí, když se nám podaří zkoušky ve škole, když se zlepší naše pracovní pozice a náš plat, když nám naše děti udělají radost, když máme zdravou rodinu, když máme nové auto či telefon… Ano, za to všechno je moc dobré Boha chválit, a pokud to neděláme, určitě bychom měli, protože on je dárcem všeho požehnání, jak jsme to mohli číst ve včerejším heslu. Ale chválíme jej také za to, že nevyvýšil nás, ale sám sebe? Chválíme jej, když se nám něco nepodaří, ale nakonec to vede k Boží slávě? Když naše děti nejdou na školu dle našich představ? Když se na místě, kde pracujeme, cítíme spíše jako služebníci než jako pracovníci? Když těžká nemoc přivede našeho blízkého k Bohu?
Pane, chválím tě úplně za vše, co máš pro mě s láskou připraveno.
Ř 4,1–8 * Dt 10,1–9
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení