Nejmenší z andělů byl sám a bylo mu smutno. A tak tajně sledoval Vládce světa, když šel navštívit lidské syny. Cestou však nedával pozor a zapletl se do nastražené sítě. Čím víc se snažil ze sítě vymanit, tím víc se do ní zamotával. Chtěl si pomoci sám, ale nedokázal to. Zavolat člověka nemohl, vždyť to byl právě on, kdo tu léčku nastražil. Volat k Pánu se bál. Jak by mu vysvětlil, co tu dělá? A tak se zamotával stále víc. Již sotva dýchal. Nakonec z posledních sil zvolal: „Pane, vysvoboď mě!“ Silná paže jej zdvihla. „Co jsi tu hledal, maličký?“ zeptal se ho Pán vlídně. „Chtěl jsem být s tebou.“ Pán urovnal jeho pošramocená křídla a lehounce jej k sobě přivinul. „To je v pořádku, maličký, neboj se, jsem s tebou.“
Otče můj, pohlédni na mé trápení, odpusť mi mou slabost a zachraň mě.

Iz 32,11-18 * Sk 5, 1-11