Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Ž 103,22
Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.
Ef 5,18–19
„Kdo zpívá (když se modlí), dvakrát se modlí!“ – toť křesťanské klišé a prý citát z Augustina; říkává se to pořád, jelikož to dává smysl.
Náš dnešní žalm jsou úžasná slova chvály a díků Bohu, která tryskají z duše (viz první verš: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu“) a chtějí se šířit dál, ke všem. „Dobrořeč, má duše, Hospodinu“ je refrén, který zní na začátku i na konci tohoto žalmu (viz poslední verš – naše dnešní heslo). Boha nechválím jen já sám, nikdy (!), nýbrž vždy jej chválím s druhými, ba s celým stvořením.
Nový zákon to potvrzuje. Verše se kdysi chytil J. A. Komenský, zvláště oné trojice v něm: „žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně“. Církev totiž musí být otevřena pro zpěv starého (starozákonních žalmů), soudobého (v době Nového zákona novozákonních chvalozpěvů), ale i nového (pozdějších duchovních písní).
Pane, uč nás mít dobrý vkus, ať poznáme pravdy kus.
Sk 17,(16)22–34 * Žd 11,32–40