Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Mk 1,10-11

Celý vesmír, do něhož nahlížíme, je jedno veliké kázání o Boží moudrosti, jeho majestátu a jeho slávě. Obloha, vesmír a celý svět kolem nás, to vše vydává svědectví o svém Tvůrci. Nebesa vypravují o slávě Boží, obloha hovoří o díle jeho rukou. Není to řeč lidská. Nemá slova. Podobá se hudbě či výtvarnému umění. Hudbou i obrázkem můžeme vyjádřit radost, pokoru, úzkost, ale do slov je přeložit neumíme. A podobně je tomu se svědectvím, které o Bohu vydává vesmír a vlastně všechno kolem nás. Když koukáme do nebes, tušíme Boží přítomnost. Víme, že muziku někdo zkomponoval. Díváme se na pěkný obraz a víme, že ho někdo namaloval. Ale můžeme se jen domýšlet, jací to byli lidé, co stojí za těmito uměleckými díly.
Díky ti, Stvořiteli, že nám mnohé věci vypravují o tvé slávě.

J 4,5-14(15-18) * Sk 12,18-25