K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti.
Ž 141,8
Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
J 20,20
Tento žalm byl zpíván v době večerní oběti. Slunce zapadlo a noc byla již blízko. Noc byla vždy vnímána jako čas duchovní temnoty a smrti. Mocnosti se ujímají vlády, svévolníci vycházejí ze svých domů. Od starověku až podnes platí, že spravedlivý nemůže dobře vycházet se svévolníkem. Mezi nimi je neprostupná hranice. Jeden se řídí Božím zákonem, miluje Boha a jeho cesty, druhý se řídí svým rozpoznáním dobrého a zlého, Bůh není měřítkem jeho života. Zdá se, že spravedliví byli vždy v menšině. Zlo, smrt a svévole měly a mají častokrát navrch. Dokonce i Kristus byl vydán smrti kříže. Ale – učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
Otče, děkujeme, že můžeme vědět, že nenecháš spravedlivého v moci tmy a smrti.
J 20,11-18 * Ř 12,9-13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení