Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.
Ž 71,9
Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.
J 21,18
Stáří je zvláštní období. Člověku sice ubývají síly, už mnohé nestihne a má různé neduhy, ale je bohatší o životní zkušenosti. Je naplněn vděčností za prožitý život, zvlášť když byl prožit pod vlivem Božího slova a samotného Spasitele. Člověk je vděčný za každého, kdo s ním hovoří, navštíví ho nebo mu napíše. Těší se z každého nového dne. Všímá si všeho kolem sebe a je vděčný opravdu za každou minutu svého života. A to není všechno. Prožívá Boží zaslíbení z listu Židům 13,5b: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu!“ Ani ve stáří, ani v nemoci, ani v radosti, ani v nedostatku, ani v dostatku. Prostě NIKDY! Pán Bůh je stále s námi a my nejsme nikdy sami.
Pane, děkuji, že jsi stále se mnou. I kdyby se zdálo, že jsem sám, nejsem nikdy sám.
1Te 5,9–15 * 2K 2,1–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení