Neujímá se přece andělů, ale ujímá se potomků Abrahamových. Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. Žd 2,16.18

Může nás Bůh opustit? Je to vůbec možné? Někdy děláme chybu, že „nečteme“ až do konce. Něco na nás dolehne – a hned uděláme závěr. Někde selžeme – a už se vidíme zatraceni Bohem. Ano, Bůh někdy mlčí. Ale i mlčením k nám hovoří… Záleží na tom, jak na tuto mluvu odpovím. Žalmista vyznává, že nemá nikoho jiného než Boha, kdo by mu pomohl. A k tomuto Bohu volá o pomoc. To je postoj víry. To je prakticky projevená důvěra – nezastavit se na půl cesty. Bůh zná naše boje a pády a podobně jako nesčíslnému zástupu věřících před námi, tak jako Davidovi a Jóbovi přichází i nám v pravý čas na pomoc. Nezůstaň v půlce cesty – sám ve svém trápení.
Laskavý a milosrdný Bože, ty jsi má jediná pomoc – k tobě volám o pomoc.

Ez 3,22-27 * Sk 10,1-23a