On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.
1P 2,24

Modlitby za uzdravení jsou okamžiky, kdy se lidé (včetně těch méně zbožných) obracejí k Bohu nejintenzívněji, často s poznáním, že ani dnešní lékaři – pro mnohé „bohové v bílých pláštích“ – nejsou všemocní, ale i s důvěrou, že je ještě někde naděje. Existují však nejen nemocné tělesné orgány, ale i zranění duše nebo nemocné lidské vztahy. A za jejich uzdravení už prosíme méně, méně si připouštíme, že je něco špatně (zvláště naší vinou); pokud už něco chceme napravit, tak vlastními silami. Přitom zdravé tělo je z pohledu víry jen prostředkem k plnění Boží vůle v tomto světě – budování společenství lásky. Bůh nám ale i zde nabízí uzdravení – prostřednictvím toho, kdo všechny naše bolesti těla, duše i vztahů uzavřel do svých ran.
Pane Ježíši Kriste, uzdravuj to, co nás trápí, ale i to, co jsme pokazili a neumíme napravit.

Ez 2,3-8a * Fp 2,5-11