Hospodine! Buď paží svého lidu každé ráno i naší spásou v čase soužení.
Iz 33,2
„Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ On mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Již nebudou hladovět ani žíznit.“
Zj 7,13.14.16
Běda tobě, kdo šíříš věrolomnost a zhoubu, jednou na ni sám doplatíš, praví předchozí verš a kraličtí překladatelé k tomu poznamenávají, že to tak opravdu chodí: že když potentáti tohoto světa navrší zlo, kam až nejvíc dokážou, dopustí Bůh, aby padli do rukou jiných podobně věrolomných potentátů, a ti s nimi zatočí. Dobyvatelé chtějí peníze, moc a území, ale nahlas říkají, že jen někoho osvobozují a zachraňují (a dezinformátoři to po nich papouškují). Jenže i kdyby to někomu znělo věrohodně, pozor na věrolomnost. Potentáti vás v čase soužení nezachrání, i když se najde i vrchnost, která usiluje o spravedlnost a o dobro. Ale co se záchrany týče, vzpomeňte si každé ráno, kam se obrátit.
Bože, silácká gesta mocných budí obavy nebo sebejistotu: prosíme, kéž je nám každý nový den připomínkou, že na tebe se opravdu můžeme spolehnout.
Iz 32,11–18 * 1K 8,7–13
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení