Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše.
Ž 57,2
Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.
1J 2,12
Duše, ta neprobádaná složka lidské osobnosti, prostor, který nemá přesnou lokaci, stav, který je tak nevyzpytatelný. Někdy je tak neutěšená, že nevíme, co by pomohlo k jejímu upokojení. Pisatel žalmu se právě v takovém stavu nachází a bez váhání se obrací k lékaři duše nejmocnějšímu. Jistě má předchozí zkušenost s tím, že Bůh dokáže proměnit vše, co se děje, a dát řád, směr i smysl věcem zdánlivě spějícím do záhuby. Proto si zpívá žalm, vyslovuje své trápení a s připraveným srdcem očekává Hospodinovu reakci.
I my se, Hospodine, chceme k tobě obracet se vším, co rozrušuje naši duši. Zpíváme žalm o tvém slitování a těšíme se, jakým divotvorným způsobem proměníš naše dny.
Kaz 4,4–12 * Kaz 1,1–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení