Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.
Jb 16,19
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Žd 11,1
Modlíváme se: „Otče náš, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Vyjadřujeme tak důvěru, odevzdanost. Podobně se modlil i Ježíš v Getsemanské zahradě. Jen si to nepleťme s rezignací. Přesvědčení, že ať se s námi děje cokoli, je to Boží vůle, se může s Bohem minout. Copak snad trápení, kříže, bezpráví, nemoc a samota přicházejí z jeho vůle? Modlíme se „buď vůle tvá“ právě proto, že věříme, že ne. Boží dobrá vůle se má stát, prosadit, k našemu vyhlížení patří i naše vycházení naproti, otevírání petlic a hranic, zasypávání příkopů, pravá slova v pravý čas a někdy taky mlčení v pravý čas. Máme k tomu přímluvce na nejvyšších místech, nejlepšího advokáta, který vynese trumf.
Buď vůle tvá, Pane, buď vůle tvoje všude tam, kde ji zatím nepoznáváme.
Dt 18,14–19 * J 3,1–21
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení