Ale otec rozkázal svým služebníkům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“
L 15,22-24

Na mnoha setkáních, při přednáškách a studiu se setkávám s postojem, že teologické záležitosti a víra jsou natolik složité, že není možné je obsáhnout. To možná platí na akademické půdě. Církve však slouží lidem, kteří nevysedávají po knihovnách. Naopak, mívají obtíž se k Písmu svatému v klidu posadit. Rumunský prozaik Panaît Istrati mne přivedl v povídce Kira Kiralina k opačnému názoru: Vztah Boha s člověkem je nesmírně jednoduchý. Stačí mít na paměti, že Starý zákon je opravdu starý a říká nám, co by nastalo, kdyby nebyla Nová smlouva. Stačí věřit, že naše právo zjednává Bůh tím, že Kristus podstoupil smrt na kříži, a v posledku umět pokorně zápasit s ďáblem, který se mísí do našich životů.

A Pán, o kterého jde, nechť tě osvítí a učiní tě nádobou ke své cti a slávě.

Jon 3,1-10 * Sk 15,22-35